Starší dotaz #1249

Dobrý den,mám trochu trápení s mojí maminkou.Mamce je 57 let.Má nás 3 děti-Nejstarší brácha,pak sestra a potom já(29let).Mamka se už asi 5 let nebaví s mojím tatkou,ale přesto spolu žijí v jednoum domě.Rozvést se nechtějí,protože táta nechce a komplikuje to.Máma už je na něj alergická,ikdyž se snaží ho ignorovat,ale nejde jí to.Stále ho před náma pomlouvá,co jí v životě udělal,jak jí ublížil a mlátil atd..Já chápu,že to s ním neměla lehké,prý nám ani nic neplatil,že vše musela táhnou sama.Věřím tomu,že to tak bylo(mamka by nelhala),ale tátu mám ráda ikdyž vím,co mamce dělal.Je to těžké,když přijedu s dětma na návštěvu,tak prvně se jde k mamce nahoru a pak k tatkovi dolu(rodiný patrový dům).Štve mě tato situace a pro mé děti to časem bude také divné(není to normální babička a děda).Uplně už strácím chut k našim jezdit a je mi to strašně líto,mám pocit ,že jsem děsnej sobec,ale mě ta návštěva strašně ubíjí.Pamatuju si ,jako děcko,že se naši často hádali,ale nikdy jsem něvěděla kvůli čemu.Bývala jsem i často nemocná a nikdo nvěděl ,co mi je (stále teploty a bolesti břicha).Postupem času,zjištuju,že to mohlo být psychického charakteru.Co,žiju s manželem(6 let),tak jsem nemocná nebyla,takže to asi o něčem svědčí(mimochodem jsem štastně vdanná).Ještě s mamkou bydlí mojé sestra(2děti) a máma se o ní dost opírá a sestra zase o mamku a jsou ,jako kamarádky a já když tam přijedu,tak mamka si není schopná se mnou ani pořádně promluvit.Moje děti jsou podle mamky zlobivé(vídá je jednou za 14 dní,takže myslím,že je ani pořádně nezná) a sestry děti jsou hodné a poslušné.Všude je bere na výlety apod.Našeho kluka nevzala nikam,i přesto,že mu to stále slibuje.Náš malej je z toho vždycky smutnej a já ještě víc.Prosím,poradte,jak na vzniklou situaci?Je mi ze všeho bolavo na duši.Děkuji.