Starší dotaz #1250

Dobrý den, píší za přítele (28let), který má nejspíš problém, který si dlouho nechtěl přiznat, o návštěvě psychologa nechtěl ani slyšet až nyní. Začnu od začátku. Od střední školy bydlí se svoji babičkou, která ho vychovávala více méně už od školky. Rodiče jsou alkoholici, má 2 starší sestry, které v 18ti letech od nich odešly, on sám to s rodiči bez opory sester nevydržel, proto se domluvil s babičkou na společném bydlení.Měl jeden vztah, kdy jeho bývalá přítelkyně mu byla nevěrná, kde mohla, její rodiče ho dostali, díky jeho naivitě do velkých dluhů, které ještě dnes spolu splácíme. Nyní pracuje jako řidič. Je to hodný člověk, který by se rozdal, někdy až moc…nemá žádné sebevědomí, má neustále strach, že ho opustím, že bude sám, že nebude moct splácet dluhy atd. Opravdového přítele, se kterým by si popovídal nemá. Jen pár kamarádů, co se ozvou jen když něco potřebují, oporu v rodině nemá a sestry mají svůj život. Zdravotně na tom byl dobře až před pár dny se mu v práci neudělalo dobře, všechny výsledky jsou v normě.Jen pár opatření je třeba, ale nic závažného. Dnes šel po měsící opět do práce a psychicky se zhroutil, brečel, že to nezvládne, že má strach, co když se něco stane, co když se mu zase udělá špatně a všichni se mu budou smát, že nic nevydrží atd. Už delší dobu pozoruji, že má problém jak se řekne práce, je hned vynervovaný, všechno mu vadí, lidi, co vozí mu vadí, je znechucený. Řízení všeobecně ho baví. Nemá žádné koníčky, nic ho nebaví, nejradši by pořád spal, aby na ty svoje "problémy" nemyslel. Alkohol pije jen víkendově. Dnes mi poprvé řekl, že by chtěl někoho navštívit a promluvit si. Chce tabletky na uklidněnní, vím, že to není řešení, ale už to že s tím chce něco dělat je úspěch. Děkuji za radu