Starší dotaz #1266

Dobrý den, paní poradkyně, pane poradce, potřeboval bych se s Vámi poradit. Bydlím s přítelkyní a její 9tiletou dcerkou. Byt je od přítelkyně, já jsem se k nim přistěhoval a bydlím tam s nimi cca 9 měsíců. Nejsem prvním partnerem po rozchodu mé partnerky s otcem dcery. Prožíváme teď těžší období. Dcerka mé přítelkyně nám dělá starosti…..má období vzdoru. Už když jsem s k nim přistěhoval, žárlila na mě, ale to jsme chápali, že byla na maminku zvyklá mít ji jen pro sebe. Věděli jsme, že to chce čas zvyknout si na sebe a sblížit se. Zjistili jsme ale postupně, že dcerka nedokáže vystát "chlapa vedle maminky“, když jsme se s partnerkou k sobě přiblížili nebo si dali pusu, chtěla hned od maminky taky pusu. Dcerka pusu vždycky od maminky dostala. Dcerka nás ale začala „hlídat“, ale maminka ji vysvětlila, že jí má pořád stejně ráda a že s ní bude pořád mazlit. Mysleli jsme, že to přejde, ale nepřešlo. Žárlení nepřešlo, ba naopak. Začala ještě víc žárlit a dávat nám to svým vzdorovitým chováním najevo. Dcerka má pocit, že jí maminku kradu, beru. Cítí se odstrčená, nemilovaná. Je neposlušná, vzdorovitá, náladová, trucovitá, někdy až vzteklá. Vůbec se s ní nedá o ničem mluvit, odpovídá stereotypně "Nevím", "Nechci", "Nebudu", "No a co, mě to nevadí", "Mě to je jedno" atd. Hned se urazí, o všem se vyjadřuje negativně, nic ji nebaví, u žádné činnosti nevydrží dlouho….. Maminku poslechne, když ona chce, mě jako "kamaráda" neposlechne vůbec, má mě "na háku", řekne mi, vždyť nejsem její táta, chová se ke mně jak k vrstevníkovi a mluví se mnou jak s „puberťákem“…… nemá k nám respekt ani úctu. Když něco po ní chceme, odmlouvá, neposlechne, je arogantní. Když ji mamina okřikne, vybije si pak zlost na mě. Nevíme, proč se tak chová, o ničem nechce mluvit. Víme, že ji něco trápí. Navíc otec dcerky jí „plete hlavu“, když ji říká, že to stejně mezi mnou a partnerkou dlouho nevydrží, že matka jen střídá chlapy. Otec se před svou dcerou vyjadřuje o matce ne zrovna pochvalným způsobem a hovoří o ní negativně. Otec se dcery ptal, jak se k ní chovám a nabádal ji k tomu, aby si nenechala ode mě poroučet. Otec se se mnou setkat nechce, i když k tomu měl již příležitost. Trvá to už delší dobu a situace se vyostřila natolik, že jsem musel odejít. Máme se s partnerkou rádi, ale byť jsme se snažili situaci sami zvládnout, nastaly kvůli dcery mezi námi rozepře a neporozumění. Každý z nás to vnímáme ze své pozice a podle toho i tak jednáme. Partnerka z pozice matky a já z pozice „partnera-kamaráda“. Partnerka k ní přistupuje mateřsky a snaží se s ní jednat hezky. Aby pořád jen dcerku nekárala a za něco ji nepeskovala, začala jí dovolovat víc věcí nebo prostě některé situace přehlížet. Chránila tím taky mě, aby si to na mě pak dcerka neodreagovala. To ovšem vedlo k uvolněné morálce a neposlušnosti. Mě už ta ignorace také začala vadit, jak se dcerka ke mě i k partnerce chová a začal jsem reagovat podrážděně, stereotypně. Myslím, že jako nástin situace by to mohlo stačit. Můžete nám, prosím poradit, jak v takové situaci postupovat, jak se máme k dcerce chovat? Věřím, že nám můžete pomoct. Děkuji za Vaši pomoc a drahocenné rady. Petr