Starší dotaz #1267

Dobrý den.Je mi 17 a již zhruba půl roku mám tento problém.Již od dětství jsem byla často nemocná.Před pár roky jsem prodělala zápal plic,mononukleozu a loni operaci slepého střeva.K tomu všemu jsem byla vždy několikrát ročně ještě nemocná.Omezovalo mě to,ve škole jsem hodně zameškala a bylo mu smutno z toho,že mi neustále něco je.Před půlrokem mě začla pálit žáha a žádně přípravky nezabírali.Doktoři mě nemohli nic zjistit a já jsem z toho všeho začla být vystresovaná.K tomu se přidal problémy se spaním.Často jsem nespala celou noc a byla jsem z toho vystresovaná.Na silvestra jsem měli jet na chatu a tak jsme se začla bát,že budu zas nemocná a nikam nepojedu.Od této doby jsem se začla výrazně pozorovat.Jakmile jsem zakašlala,hned jsem byla vyděšená,že mám kašel,budu nemocná a nikam nepojedu.Hledala jsem ihned přípravky na tlumení kašle.Na konci ledna mě sklátila opět nemoc a to mě nejspíš úplně dorazilo.Nejenže jsem měla opět problémy se spaním a byla jsem z toho vystresovaná,ale začly mě mrznout celé nohy.Když jsem přišla domů totálně vymrzlá,hned jsem začla hystrečit,jestli nebudu nemocná a začla jsem počítat,kdy budu mít první příznaky další nemoci.Pod rifle jsem začla nosit siloky,ale nohy mi neustále mrznou,je to k nevydržení.Doktorka mi z krve nic nezjistila a dál se o mě nezajímala.Začla jsem se bát chodit vůbec ven,protože jsem se bála,že vymrznu a budu zas nemocná.Delší pobyt na venku prostě nepřichází v úvahu.Když už musím být chvilku navenku,nakulím se pořádně a pořád se kontroluju,jestli mi není zima.Nejradši jsem doma,kde je teplo,ale i doma mám občas hrůzu z toho,že budu zas nemocná.Už nemůžu myslet na nic jinýho než na to,proč mě pořád mrznou nohy,i doba často,zda mě není zima na ruce,jestli nebudu nemocná.Třeba už 3 měsíce předem myslim na to,zda až pojedem někam na dovolenou,jestli nebudu zrovna nemocná a jestli tam nenastydnu.Večer lehám do postele s hrůzou,že nebudu zas moc spát.Mám neustále hrůzu a ta mě naplno pohltila,už nedokážu opravdu myslet na nic jiného.Kolikrát jsem přemýšlela,že spáchám sebevraždu,ale nikdy jsem k tomu nesebrala tolik odvahy.Život pro mě ztratil smysl,ztratila jsem kupu přátel a nedokážu se z ničeho vůbec radovat.Kolikrát usínám a přeju si,abych se už nikdy neprobudila.Už si opravdu nevím rady… Také jsem zapomněla napsat,že se u mě nedávno zjistilo,že trpím nejvážnější formou vaginismu,což mě k mému psychickému stavu vůbec nepřidává..