Starší dotaz #1272

Dobrý den, je mi 20 let. Jsem spokojená studentka s dobrými výsledky, mám partnera, který mi je oporou, má mně rád a stále mi dokazuje jak moc mně má rád. Ale já stále pláči, trpím sebepodceňováním, nejsem dost hezká a žárlím na každou holku protože ona je určitě hezčí, žárlím protože vím že muj přítel hezký je a já ne. Na fotkách ani v zrcadle se sobě nelíbím, přitom vážím při 170 cm jen 56 kg. Neměla bych být tlustá ale připadám si tak. Kromně učení v kterém mi to jde, nemám moc přátel protože jsem jako malá byla stále nemocná. Jsem pořád sama a tak co jiného než se učit. Pokud máme jit na nějakou zábavu /ač sse bavím ráda/ raději tam necchci z duvodu, že tam budu sama, popř že muj přitel bude jako vždy předmětem pozornosti a já budu jak kul v plotě. Přitom podle ostatních i jeho se jen baví. Proč já se nedokážu bavit, pokud mám mluvit před veřejností nebo jen číst sloh před třídou z lavice okamžitě zrudnu. Doma mi je smutno , proto celé dny nic nejím a jenom cvičím na kole. Prosím. Jak si mám získat zpět svoji sebedůvěru? Před operací (která mně potkala kvuli nehodě v autě, si ted už vubecc nevěřím) Před tím jsem si připadala, že mně přítel rád všem ukazuje a že každá holka je stejně hezká ale já jsem možná i hezčí a vasltně jsem se ani na to jak vypadají nekoukala. Neřešila jsem to. Jediné proč nemám sebedůvěru v sebe sama přisuzuji tabletam které mi tuk z těla ukládají stále do tváří a já v zrcadle vidím jinaou osobu než na kterou jsem byla zvyklá. Nic jiného mně nenapdaá. Potřebuji si nějak věřit ale jak? Děkuji mockrát za odpověď Lil