Starší dotaz #1277

Dobrý den, je mi 20 let. V dětství se mi stala dosti nepříjemná věc, která mě velice ovlivnila. Lidé, které jsem brala jako své přátele, mne zradili a otočili se ke mě zády. Od malička jsem bývala oblíbené dítě, veselé a šťastné. Pak se najednou vše změnilo. Začalo to v 6. třídě a trvalo to téměř do ukončení povinné školní docházky. Stalo se to ze dne na den, pořád nechápu proč. Po celé následující tři roky jsem byla obětí slovní šikany. Postupně mne začala nenávidět celá třída, a nebyl nikdo, kdo by se mne zastal. Byla jsem najednou úplně sama. Chodila jsem domů s pláčem, neměla jsem nikoho. Začalo mne to ovlivňovat i po zdravotní stránce, takže jsem hodně zameškávala. Došlo to tak daleko, že se objevily i existeční problémy. Navíc to doma také zrovna moc neklapalo. Přišlo mi, že to snad nikdo nechce vidět a řešit. Od té doby jsem velice zdrženlivá, málo komunikativní a mám nedůvěru k lidem, zvláště k těm, které znám krátce. Doposud jsem si s nikým nebyla tak blízko, abych s ním chtěla trávit svůj veškerý volný čas. Vše si uvědomuji, snažím se s tím něco dělat, ale bohužel mi připadá, že se čím dál tím více uzavírám do sebe. Snažím se co nejvíc chodit do společnosti, udržet komunikaci se současnými přáteli, ale pořád mne to nutí si od nich držet určitý odstup. Mám strach o svoji budoucnost, zda to později nepřijde na obtíž. Ale hlavně mám strach, že je již pozdě to změnit.