Starší dotaz #134

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o nějakou vaši radu. Můj problém: již delší dobu pocituji v sobě jakési duševní prázdno. Jeden příklad – jsem zaměstnán, práce mně baví, kolektiv v pohodě. Pokud ale něco dělám, cítím, že to dělám jenom protože musím. Problém je v tom, že ted si začínám uvědomovat že práce a z toho vyplývající peníze nejsou zdaleka na vyšších pozicích priorit v životě, alespon ne v tuhle chvíli. Příčinu takových pocitů znám – je to osamělost. Dostávám se k jádru problému. V současné době nemám přítelkyni, ale ani dřív to nebylo lepší. Abych vás trochu seznámil se svým – nemluvím, pokud nemusím, když už ale chci mluvit, mluvím strašně potichu a z toho pramení komplikace s navazováním kontaktů. Komunikace s lidmi mi nevadí, pokud oni mluví, já s nimi velice rád taky. Nejhůře jsem na tom, pokud mám hovořit s nějakou dívkou. Překvapivě mi ani nevadí větší kolektiv lidí. Spíše na opak. Problém je v tom, že nemám příležitosti, jak se do společnosti dostat. Pokud mě někdo pozve, velice rád pozvání přijmu. Když bych ale měl jít sám od sebe někam, prostě je ve mě nějaký blok, který mě prostě nikam nepustí. Například se přátelé baví o tom, že něco podniknou a mě je až trapné přijít za nimi a zeptat se co chystají a už vůbec se jim neodvážim říct, že bych s nima rád šel. Ano, je špatné přemýšlet o jejich případných reakcích, ale neustále každou vteřinu, každou minutu přemýšlím o tom co a jak by bylo kdyby… Doufám, že jsem problém popsal dostatečně srozumitelně. Nevím, jestli z předchozích vět jsou jasné otázky, proto bych to shrnul: jak podle vás nejlépe vyřešit začlenění se do společnosti, zejména pokud jde o problém spojený s nízkým sebevdomím. Děkuju vám alespon za přečtení a případnou radu. ROman