Starší dotaz #1380

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda v mém případě návštěvy u psychologa by mi prospěly? Můj problém nastal už v dětství… Moji "rodiče" se rozvedli přibližně, když mi byli 3 roky… Postupem času, co jsem vyrosla, tak jsem se začínala od každého dovídat "pravdu".Matka mi tvrdila, jak otec přijel denně z prácem, místo toho, aby jí pomohl se mnou či s úklidem, odešel do hospody… Otec mi zase řikal, že má matka jen a jen flámovala. V pátek se sebrala a odjela a vrátila se až v neděli večer. On si po víkendech přivydělával a po "melouchách" mě brával s sebou a někdo se o mně vždy postaral. Řádově 5 let jsem svého otce neviděla. Má matka se mezi tím vdala a pořídila si dítě. Já mezitím začala komunikovat se svým otcem, a každý víkend, kdy si pro mě má matka společně se svým manželem přijeli, tak otec vždy udělal scénu v podobě, že z matčinýho manžela tekla krev. Já vždycky seděla v autě a brečla..:-( Ve svých 13 letech, jsem začínala mít konflikty s matčiným manželem. Začal si na mě dovolovat ve smyslu, že schválně chodil a vrážel do mě atp…, s mou matkou jsme se hádaly, protože mi nevěřila, co si ke mně její manžel dovoluje… Vždycky na mě jen řvala, že si nevážim toho, jak je na mě její manžel hodnej a pozornej… Jednou mě kvůli tomu zmlátila, tak že jsem měla naraženej nos..Abych upřesnila situaci, po tom, co mě má matka zmlátila a já se odstěhovala k otcovi, tak jsme se neviděly okolo třičtvtě roku…Matka na mě nic neplatila otcovi… Soudem jsem byla svěřena matce, tenkrát v té době otec tvrdil,že si mě uživí…a tenkrát jsem se odstěhovala k mému otci… S tím to nebyl taky žádnej "medík".. Když mi bylo 15 let, tak mě vyhodil, protože jsem si našla kluka, který se mu nelíbil… Respektivě mě vyhodil k matce, která mě dala na intr… otcovi… Soudem jsem byla svěřena matce, tenkrát v té době otec tvrdil,že si mě uživí… Nicméně tak jsem byla přes půl roku na intru… Kde jsem opravdu jen přežívala… Pak se mi otec ozval a já se vrátila k němu, páč s matkou a tím jejím jsem být nechtěla… Dny utíkali a já se seznámila s jedním klukem… Byl ženatej a měl dvě děti… Jenže manželství mu nefungovalo a s ženou nežil… Byli jsme spolu kamarádi… Po několika měsících jsme spolu začli chodit… A já se s tím svěřila matce, nevím, proč mě to tenkrát napadlo, myslela jsem si, že mi bude nejbližší osobou,bude mít radost, že já mám radost…Sekla jsem se..:-( Řekla to otcovi, a ten opět jen na mě řval…:-( Opět mě vyhazoval, jenže má matka řekla,že když bydlíme spolu, tak ať si veškeré spory řešíme spolu a jí do toho netaháme…Tenkrát jsem matce dlouho dobu vyčítala, že se mě a mýho štěstí a radosti nezastane… Dalši zklmání:/ V té době mě otec sledoval, jak ráno jezdím do školy, jak se vracím ze školy, kde a s kým trávím volný čas a nesměla jsem pomalu nikam chodit…Říkala jsem mu,že ho mám moc ráda, ale jak já se mu nepletu do jeho soukromý, tak to samý bych chtěla od něho…Aby mě respektoval a dal mi šanci na svůj vlastní život…Moje matka za mého dětství a do dnes měla neskutečně mnoho milenců a já v tom vyrůstala..:-( a proto vím, že je strasně důležité opora a láska a to mi dal "můj přítel, který se našim nelíbíl"..Můj přitel se snažil o jakoukoliv komunikaci s našima..Psal dopisy, psal e-maily a naši ho stále zavrhovali a odsuzovali…Tajně jsme se vídali, třeba jen jednou za týden na 10 min…a to jsme bydleli 50 metrů od sebe…Na konci ledna mě otec vyhodil z baráku a já šla k příteli… Půl roku spolu bydlíme, od rodičů jsem neviděla ani korunu.. Nekomunikojou se mnou, jen slýchávám, jak otec na mě nadává těma nejhoršíma slovama, měla jsem možnost ho vidět, když mi vyházel mé věci před dům a já si tam musela dojít, řval na mě z okna ty nejhnusnější nadávky. Po půl roce mi má matka poslala 1 100,-, co bylo určený před 15 lety jako alimenty, které otec musel posílat. Otec mi psal zprávy, jak mě vydědí, jak mě nechce znát, ať mou matku neobtěžuju e-mailama ať ho i mou matku neotravuji, měla jsem snahu s ní komunikovat, když jsem jí volala, nechávala se zapírat jak jejím manželem, tak mym bráchou.Bydlím na malé vesničce, a otec nemohl zkousnout názor ostatních lidí, že jsem se zamilovala do "ještě ženatého chlapa" Když jsem volala otcovi a chtěla jsem se domluvit na schůzce, tak ten mi pro změnu řikal, jaký má známý, jak mě zničí. Nevim, jak si počít… Zdává se mi o obou rodičích, ze spaní prý křičim a brečím.. Strašně mě to trápí. Zjišťovala jsem si potřebné informace, jaký nároky můžu jako studentka uplatňovat, co se týče finanční stránky. Můžu podat trestní oznámení, za zanedbání povinné výživy… Mám z toho strach, co bude, jak to bude…. Po tom všem mám "rodiče" ráda a nechci, aby to tím soudem zkončilo… Má matka se mě nikdy zastala před otcem, protože mám mnoho dluhů a je naučená, že když nemá peníze, že řekne otcovi, a ten jí vždycky půjčí, proto se za mě nikdy v životě nepostavila, aby měla přisun peněz od mého otce. To u soudu budeme řešit, že mě rodiče vyhodili, jen proto, že mám ty hodnoty, které mi naši nedávali? Jako lásku, pochopení a podporu?Naši mě jen a jen podceňovali, že nedodělám školu(mám ještě rok do maturity), když se mi stal úraz, byla jsem na operaci s okem a měla jsem půl obličeje sešitej, tak mi otec řikal, že vypadám strašně a musela jsem na týden k matce, co mě pustili z nemocnice, aby se o mně postarala….První věta po mém příchodu z nemocnice od mého otce zněla, že vypadám příšerně… Ani jednou za mnou do nemocnice nepřišel..:-( Mimochodem ten úraz, mi udělala jedna opilá slečna a řešilo se to u soudu a podmínkou… Na oko špatně vidím a obličej mám bohužel poškozenej jizvama:-( do dneška mám z toho "mindráky":-( a kterýma mi otec nepomohl..Jen jsem slýchávala, jak špatně vypadám:-(, že jsem měla krásnej obličej a teď vypadám, jak kdybych se vrátila z druhé světové:-( Píši zmateně, páč je toho moc s čím mě naši zklamali a co všechno mě bolí:-( v§bec nemám tušení, co v této situaci mám dělat…. Jsem přecitlivělá a skoro při každém podnětu, co mi připomíná rodiče se rozbrečím…Můj přítel mi neskutečně pomáhá, ale stejně to není ono, možná to pochopíte, možná ne… Ještě bych chtěla dodat, že než mě otec vyhodil, tak díky tomu, jak se ke mně choval tak jsem se natolik zhoršil můj prospěch, že jsem málem propadla, teď jsem opět ve škole v pohodě a uteklo mi o pár vyznamenání…Poradíte mi, prosím Vás? Díky za odpověď…E.