Starší dotaz #1386

Dobrý den, už od malička trpím přehnanými obavami. Bojím se, že se něco stane mým blízkým. Když jsem nervozní, mám různé zlozvyky, které mě "uklidňují". Píši v uvozovkách, protože když je provádím, tak se na sebe zlobím, že jsem slaboch a musím to dělat. Například, několikrát zkontroluji, zda jsem vypojila konvici ze zásuvky, zda jsem zavřela dveře. Opakuji to třeba 6krát. Vždy, když mám provést svůj zlozvyk, a vnitřně si říkám, že ne – neni to racionální, tak začnu myslet na to, že se něco stane mým blízkým, když to neudělám, a tím se vlastně donutím to provést. Je to strašně vyčerpávající. Trpím i nízkým sebevědomím. Mám strach, když mám jít mezi větší skupinu cizích lidí. Bojím se toho, že mě odmítnou, že se nějak ztrapním. Poslední dobou se bojím jít i do krámu. Když se na mě lidé dívají, tak si hned myslím, že si o mě myslí něco negativního. Není mi příjemné chodit ani kolem skupinek lidí, kteří sedí např. na lavičce. Mám strach, že na mě budou něco říkat. Nevím,jestli to vše neberu příliš vážně a osobně. I jako malé dítě jsem se necítila dobře mezi cizími lidmi, ale přijde mi, že čím jsem starší, tím se to zhoršuje. Je mi 22let. Jsem z toho už vynervovaná. Kdokoliv na mě někdo řekně něco kritického (i oprávněně) tak je mi hned do breku a mám pocity méněcennosti. Moc vás prosím o radu.