Starší dotaz #1388

Dobrý den, je mi 18 let a mám problém sama se sebou. Je to pro mě strašné přiznání ale trpím tím asi od narození. Bojím se cizích lidí, nebo mám strach projevit svůj názor i třeba u lidí které znám. Když přijdu do neznámého prostoru, najednou se uzavřu a nevím co říkat,jak se projevovat a vlastně co dělat. I třeba když sem doma a dojde někdo cizí tak najednou nevím jak se bavit. Chci už to jednou pro vždy vyřešit, ale nevím jak. Jako malá sem byla taková tichá, lidi mě brali jako že nemluvím, někteří říkávali i že neumím mluvit. Pamatuju si že mamka mě vzala i k psychologovi, ale tam sem taky nemluvila, moc nevím jak to tehdy řešili ale ne nijak závažně. Přála bych si aby mi to bylo jedno, na druou stranu jo u některých sem podle mě v pohodě a mají mě rádi ale já se cítím méněcenná. Zažívala sem i super časy, mám kamarády, už se mi podařilo to překonat, byla sem i spokojená, bavila sem se a kašlala sem na lidi a říkala si ať si o mě říkaj co chcou, byla jsem taková oprsklá, hodně "kamarádů", prostě jsem si užívala, někteří mě neměli rádi, ale bylo mi to jedno, to bylo asi před rokem. Jenže pak se všechno začalo kazit a já šla zase ke dnu. Když tak vzpomínám tak těch časů bylo víc co sem si užívala, ale problémy s cizíma lidma jsem měla vždycky, možná míň, i to v tu danou chvilu třeba vymizelo úplně, ale teď mám pocit že mě to pronásleduje celej život. Doufám že mi aspoň trochu rozumíte a napíšete mi nějakou radu…