Starší dotaz #1399

Dobrý den, můj partner a já máme problém s jeho babičkou.Nejhůře celou situaci nesu já. S manželem jsme již 9 let, z toho 2 roky svoji a skoro tyto dva roky bydlíme v RD u jeho rodičů, kde "bohužel" nyní přebývá již 3tím rokem jeho babička, která tu měla být jen na nějaký čas. Situace se vyvinula tak, že jsem ze zdravotních důvodů musela co nejdříve počít, nyní jsem v polovině 7. měsíce. Těhotenství mám od začátku rizikové, před 1-2 měsíci se můj stav zhoršil a musím být v naprostém fyzickém a psychickém klidu kvůli předčasnému porodu! Po fyzické stránce se uhlídám, ale manželovo babička mě (manžela, tchýni) psychicky deptá a vyvíjí šílený nátlak. Jelikož přespává na své posteli v kuchyni (je jediná v domě, pro všechny společná a uprostřed domu), je velmi těžké se jít třeba napít či vůbec najíst. Neustále sleduje, co si berete z ledničky, kolik toho sníte, co si můžete vzít k jídlu, proč si vůbec tuto potravinu berete, proč do té kuchyně lezete (např. večer nebo brzy ráno),vadí jí když se odloží použité nádobí na linku, že ten snědl to a druhý zase ono, neustále nadává (velmi často dosti nevybíravě) úplně na cokoli, stačí jen projít a hned vám něco vmete do obličeje, psovi nadává někdy tak nahlas do "hajzlů zasranejch" (promiňte mi ten výraz) že to slyším až do patra kde s manželem bydlíme, nikam nikdo pomalu nemůžeme jet, protože nám vyčítá že tam bude sama a pak sem jezdí příbuzenstvo jak do hotelu se o ní "jako starat" (střídají se třeba po 2 dnech, pak přijede zase někdo jiný). Nejhorší je, že babička má 4 děti, mou tchýni a další 3. Nikdo se nemá k tomu aby si jí načas vzal (protože ví jaká je), tchán se do toho nechce asi vměšovat, protože jeho matka to není, a tchýně se nechce rozhádat se sourozenci.Oba chodí do práce, zatím co sourozenci tchýně jsou v důchodu. Navíc tchýni teď přidělávám starosti já, protože jak už jsem řekla musím jen ležet a nikam moc nechodit. Já mám veliký strach o malé, aby se nanarodilo předčasně a nemělo nějaké trvalé následky, jelikož už druhé dítě mít asi nebudeme moct. Jsem úplně bezradná, nevím co dělat na koho se obrátit. Manžel to včera už také neunesl a na babičku začal křičet a vše jí vyčítat, atmosféra je tu tedy docela hustá. Je skoro půl 2 hod. odpoledne a já ještě nejedla, protože nevím co mě čeká až přijdu do kuchyně (a to mám brát 4x denně léky po "jídle"). Nevím zda vyhledat odborníka, či se třeba svěřit mému lékaři či gynekoložce, nevím totiž jestli jako rizikově těhotná nějaké léky na nervy mohu užívat.Pak mě ještě napadlo se nechat hospitalizovat v nemocnici abych nebyla tady tak vystavená tomu stresu (má gynekoložka mi doporučila pobyt v nemocnici kdyby se můj zdravotní stav do budoucna zhoršil). Zrovna jsme začali se stavbou RD, ale protože jej budeme stavět víceméně svépomocně, stěhovat se odsud budeme za 1,5 – 2 roky! Nejraději bych obvolala sama příbuzné aby si babičku vzali, ale bojím se že mě zavrhnou, já budu ta která jí odsud chce vystrnadit, já budu ta zlá a nejhorší je, že se bojím aby si nemysleli že svou situaci jen předstírám a že mi fyzicky trochu něco je ale po psychické stránce to hraju a nic mi není. Předem děkuji za radu, Ch.