Starší dotaz #14

Dobry den, rada bych Vas pozadala o radu, nachazim se ted v situaci, kdy vubec nevim, co delat. Mam pritele, jsme spolu dva a pul roku.Vsechno vypadalo na dobre ceste, snad i na pevny vztah a vloni v lete jsme spolu zacali bydlet. Rikal, ze to vyzkousime, na vetsi polovinu tydne (zbytek byval u sve sestry, se kterou bydlel drive). Myslela jsem si, ze to jde dobre, az do te doby, kdy u mne pobyval tak dva dny v tydnu. Pomalu mi zacalo dochazet, ze vsechno ohledne spolecne domacnosti zajistuji ja, ze pro to, aby dosel nakoupit nebo jednou za tyden jen vysal, je potreba usili nadlidskeho (meho). Navic si myslim, ze jeho nechut cokoli resit ma souvislost i s jeho stylem zivota, chaoticky neuklizeny pokoj, studuje treti vysokou skolu, zadnou jeste nedokoncil, uci na volne noze jazyky, je nespokojeny,ale jinou praci si nehleda. Podotykam, ze jde o cloveka nadmiru inteligentniho a velmi spolecenskeho, kreativniho. Chtela jsem mu pomoci, nosila mu i ty inzeraty, doma vse delala sama, prestoze taky pracuji a dokoncovala jsem vysokou skolu a ted se ucim na jeste jednu zkousku. Presto jsem s nim byla rada, meli jsme krasne Vanoce, dal mi diamantovy prsten, predtim nikdy nic takoveho neudelal. Nemám pocit, ze mne nemiluje. Ja uz jsem ale na zacatku roku neunesla, ze pod ruznymi zaminkami v nasem byte skoro neni, nemyslim si ale, ze ma nekoho jineho, az vse vyvrcholilo diskuzi a posleze hadkou o tom, jestli se mnou vubec chce zit. Nejdriv rekl, ze nevi. Pak z neho vypadlo, ze ted ne, jednou mozna, ale ze po nem porad neco chci (z meho pohledu pouze chci, aby vedel, co chce a sel za tim, at uz ve vztahu, nebo v zivote). Je mu 27, mne 25. Aby toho nebylo malo, pred tri ctvrte rokem, ve stejne dobe, kdy se rozhodovalo o spolecnem bydleni mne nechal vzit si hypoteku na tri miliony na dum za Prahou, ktery bude hotovy za rok. Ted tvrdi, ze by radsi bydlel v byte ve meste (na ktery, realisticky, ale nikdy mit nebudeme). Prijde mi to vsechno jako zrada, prestoze vim, ze to tak asi neplanoval, pry si myslel, ze se mnou bude umet zit. V posledni dobe ma i velke problemy s rozhodovanim se o beznych zivotnich malickostech (cist si nebo psat povidky, jit do kina nebo do divadla), zajima ho tolik veci, ze chce vsechno zacit, ale nic nedotahne do konce. Ironii je, ze pusobi na lidi jako inteligentni rozhodny clovek, ktery si vi rady. Vysledkem je, ze budeme ted bydlet zase kazdy zvlast, zatim. Miluji ho a nevim, co bude dal. Nevim, jak se k nemu chovat. Nevim, jestli to ma nejakou perspektivu, dala jsem do toho vztahu vsechno, lepe uz to neumim. Mozna to neumim s muzi. Poradte, prosim. Dekuji mnohokrat. Jana Jana