Starší dotaz #1422

Dobrý den, nevím, jak začít. Potřebovala bych asi poradit s tím, jak se dá znovu začít věřit, když člověk prožije na vlastní kůži zkušenost s partnerovou nevěrou.. S přítelem jsem byla sedm let, je nám oběma 25 let. Tři roky jsme spolu žili a ještě před rokem vše bylo v pořádku. Pak se stali nějaké věci, kdy přítel udělal celkem velkou chybu a ostudu, vše vlastní vinou a z vlastní blbosti, navíc kvůli tomu přišel o práci. Přestala jsem ho vnímat jako životního partnera, ale nechtěla jsem si to připustit. Asi jsem mu to dávala i pocítit. Od září loňského roku to tedy bylo špatné, ale snažili jsme se to překonat. Já měla navíc před státnicemi ve škole, takže jsem se mu ani moc nevěnovala. Na víkendy jsem jezdila za rodiči.. Celkem nedávno, v květnu, když se všechny problémy vyřešili, jsem začala přemýšlet nad tím, proč ten vztah je pořád tak divný.. Už to nebylo jako dřív. Když jsem to s přítelem začala řešit, řekl mi, že neví, co chce. Pořád po mě chtěl dítě a já jsem se na to ještě necítila. Pořád mluvil o tom, že už chce založit rodinu a pokud já nechci, tak to asi nemá cenu. Měli jsme tři týdny pauzu, pak pro mě přijel a chtěl, abych se vrátila. Sice jeho důvody byly spíše racionální než citové, ale to jsem nějak nechtěla vidět. Po třech dnech jsme se definitivně rozešli, protože mi nakonec přiznal, že někoho potkal a že to trvá asi tři měsíce. Ale že je to v začátku, pouze si píšou SMS a nic spolu neměli.. Opět jsem mu to věřila a rozešli jsme se vcelku v dobrém, i já jsem to nesla dobře, protože ten vztah už mi nic moc nedával.. Ale postupně jsem se začala dozvídat, že jeho nový objev je žena, která se rozvádí a má dítě. I to jsem skousla. Ale po měsíci jsem se opět dozvěděla další detail, že byt, ve kterém jsme spolu bydleli hodlá pronajímat a přestěhovat se k ní. Nakonec jsem si zjistila veškeré detaily, aby už mě nic nemohlo překvapit a abych za tím mohla udělat tlustou čáru. Zjistila jsem, že té ženské je 31, má 8letého syna, není to její první milenec. Ale to nejdůležitější je to, že spolu byli už 3/4 roku. Tedy celou tu dobu, kdy já se snažila řešit jeho problémy, pomáhala mu psychicky a finančně, když neměl práci a on mezitím jezdil za ní a udržoval vztah s oběma najednou. Teď se mi pořád jen omlouvá a píše, jak se stydí. Posílá nevyžádané omluvné dopisy a prosí o odpuštění. Sice prý neví, co bude dál, ale chce to s ní zkusit. Co ale vím od jeho kamarádů, tak je to vztah založený hlavně na sexu. Bojím se o to, že si zkazí život. A taky mě trápí moje ješitnost, která mi nedovolí se na to vykašlat. Jak mám teď ještě někomu věřit? Nebo kde jsem udělala chybu? Připadám si jak největší naivka na světě, ničeho jsem si nevšimla, jeho ochladnutí jsem připisovala té těžké situaci.. Myslela jsem si, že mě se to stát nemůže, že on by nebyl schopný mi tohle udělat. Ale že to trvalo tak dlouho, to nevím, jestli dokážu vůbec překousnout a znovu potom někomu věřit. Po tolika letech jsem toho člověka vlastně vůbec neznala.. Moc děkuji za odpověď..