Starší dotaz #1494

Dobrý den, se svým přítelem jsme po dvouletém vztahu na dálku řešily bydlení. Jelikož je cizinec a projezdil mnoho peněz za benzín a spoustu času,rozhodli jsme se jít společně bydlet a zkusit jak nám to půjde. Byt máme pronajatý, ale jelikož nebyl zařízený museli jsme si vše vybavit. nevím zdali je to tím, že jsem v životě ani v dětství nic neměla, moc si všeho vážím a přeháním s úklidem.Pořád bych ho poučovala jak a co má dělat.Například přídu z práce s tím že jsem ho před tím zaúkolovala a při příchodu zjistím,že vše ano, ale ne dle mojich představ,řekne že uklidil a vím, že měl snahu,ale mě je to málo ať být jen drobek už jsem vytočená a v tu chvíli přestanu mluvit a jsem uražená,hlavou se mi pak honí různé myšlenky, kolikrát sebe i lituji a ptám se sebe proč..?Samozdřejmě on nechápe co se semnou děje,protože mu to nestihnu ani říci. je nějaký lék od toho všeho utéct. a nemyslet na to aby bylo pořád vše dokonalé,aby si náhodou někdo neřekl jaký mám bordel. Na vše se dívám jinak a vše moc řeším ve všem vidím něco špatně.Máme spolu moc pěkný vztah,nerada bych o něj přišla svoji povahou a vlastnostmi.Opravdu se snaží,pomůže jen ho musím nasměrovat k obrazu svému jinak pak vyvolávám hádku protože to není podle mě jak to chci já. vím že je chyba ze mně ale v tom amoku se neovládám.Je toho víc možná bych to neměla řešit přes internet,ale toto je tak nejvíce co mě momentálně trápí s jinými věcmi jsem se už tak nějak vyrovnala, nebo se snimi snažím vyrovnat sama,když už na mě nějaká ta deprese příjde či se cítím sama..I když mám osobu vedle sebe je mi to málo,ty které postrádám už jsou daleko a přitom tak blízko..Děkuji předem za odpověď s pozdravem C.