Starší dotaz #1515

Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Mám 19-ti letého syna, se kterým řešíme problémy již řadu let. Ještě na základní škole mu byla diagnostikována LMD – byl pod pravidelným lékařským dohledem, musel užívat i léky pro udržení pozornosti ve škole. S vypětím všech sil (nejen jeho) se mu podařilo ukončit ZŠ. Doufali jsme, že až trochu dostane rozum, dojde ke zlepšení, ale opak je pravdou. S přibývajícím věkem je s ním jednání mnohem obtížnější – 2x přerušil studium SOU, opakovaně nám odešel z domova, příležitostně krade (nejen doma, ale i se svými "přáteli"), je těžké donutit ho respektovat nějaká pravidla. Má problémy v komunikaci s autoritou – jak ve škole, tak při příležitostných brigádách, kam musel chodit po přerušení školy. Letos opět nastoupil na SOU, ale po třech týdnech mi p.učitelka volala, že opět odešel z praxe a má problémy s panem mistrem. V jednání s námi dokáže být milý pouze občas – většinou jen když něco potřebuje. Jinak je vznětlivý, nedůtklivý, výbušný a v poslední době až agresivní. Všichni jsme z jeho chování nešťastní a svým způsobem se ho i bojíme, jelikož nikdy nevíme, co od něho můžeme očekávat. V jeho přítomnosti je doma napjatá atmosféra, na noc se raději zamykáme. Je to velice složité. Snažím se mu pomáhat, ale mám pocit, že on to odmítá. Vysvětluji mu, že by měl vyhledat pomoc u odborníka, ale opět narazím. Má pocit, že on je ten, komu se stále ubližuje, že on je v pořádku, ale my se chováme hrozně a nechápeme ho. Je na nás sprostý a tuto sobotu dokonce neváhal a po hádce vzal na nevlastního otce klacek (hádka se rozpoutala jen proto, že měl jet s partnerem do obchodu, abych s ním nezůstala doma sama). Naštěstí ho neuhodil, ale je patrné, že ta jeho agrese a nenávist narůstá. V afektu se spíše nedokáže ovládat. Odešel a já se teď bojím jeho návratu. Máme malou tříletou holčičku a můj starší syn s partnerem se bojí o naše bezpečí. Nedokážu ho vyhodit na ulici, vím, že není schopen se o sebe postarat, raději mu zaplatím ubytovnu, ale jak dál? Jak ho přesvědčit, aby dodělal školu, aby vyhledal odbornou pomoc, případně opět začal užívat léky, aby změnil svůj způsob života… Není s ním řeč. Stále se snažím, aby se dal na tu správnou cestu a neskončil na ulici nebo ve vězení (má již podmínku), ale mám pocit, že to je marná snaha. Také nemůžeme neustále za něho platit různé pokuty. Jeho snaha o zlepšení trvá chvíli a pak příjde další zklamání. Moc se trápíme a už nevíme jak dál. Dokáže te mi prosím nějak poradit?