Starší dotaz #1523

Dobrý den, mám již 3. rokem přítele, který si prošel za mojí pomoci dost svízelným obdobím – problémy s alkoholem, nezaměstnanost, dluhy. Je mu 31 let, mně 38 let, jsem rozvedená a mám 1 dítě. Za mojí pomoci absolvoval odvykací léčbu na alkohol, nyní má práci, sl. auto, je bez dluhů, má byt. Všechny problémy, které jsme měli byly způsobeny tím, co jsem vyjmenovala nahoře, jinak jsme společně fungovali – doma i ve společnosti. Nyní již rok abstinuje a funguje bez jakýchkoliv problémů. Ale nám to společně nefunguje. Mám pocit, že mě zanedbává, řadí mě až na konec svých zájmů, upřednostňuje přátele a druh zábavy, která mě předem vyřazuje z účasti (sport, pánské akce). Víkendy neplánujeme, pokud něco vymyslím já – dá mi velkou práci to prosadit, protože většinou u toho nejsou přátelé, ale jen my 2, popř. můj syn. Jsem také velmi společenská, mám spoustu přátel, chodím na koncerty a rozumím si s mladšími lidmi, navíc neskromně musím říct, že vypadám dobře a mladě, takže se za mě přítel nemusí stydět, ale on v poslední době preferuje oddělenou zábavu – posílá mě s kamarádkami na párty a koncerty, aby on mohl jít se svými kamarády třeba na jiný druh koncertu, ale já chci být s ním, v chození po barech nevidím něco co přispívá vztahu, navíc musím při plánování zábavy myslet na dítě. Společné diskuze nepomáhají, končí hádkou – vymýšlím si a hledám prý zbytečně problémy. Citelně ubylo pohlazení, polibků, objetí i sexu. Nedokážu se s tím vyrovnat, protože ho miluji a chci být s ním. Nechci si to vynucovat, tak jen mlčím a čekám, občas se s ním snažím o tom promluvit, ale bez výsledku. A tak se jen trápím a neumím se radovat ze života. Děkuji za radu, i když vím, že je to složité.