Starší dotaz #1539

Dobrý den, můj problém vyplývá z mého vztahu s matkou. Hůře to snáším nyní, když už bych sama měla uvažovat nad založením rodiny. Mám dojem, že dokud se nějak k minulosti alé také k současnosti nepostavím, nemůžu jít sama dál. Tak tedy: dětství nebudu zlouhavě popisovat, nyní mě trápí závislost mé matky na mé osobě, její neschopnost mne uznat jako dospělého (je mi 29 let), její neustálé citové vydírání. Přítel má podobně založenou matku, pomohlo že se odstěhoval na druhý konec republiky. Já zatím bydlím s matkou ve stejném městě. Nevím jak se zachovat, ona je dost nemocná (hlavně psychicky), je v invalidním důchodu, kamarády jen na telefonu, nikam nechodí jen po doktorech,, nikdy neuměla žít a neměla důvod žít – jen pro děti, kterým nakonec stejně nic nedala, má velký problém vyjádřit city a neměla na nás vůbec čas ani náladu. Je velmi přísná a toho čím umí zranit by bylo mnoho. Nyní mě neustále vtahuje do svých problémů. Velmi se snažím, ale hrozně mě to vyčerpává a na oplátku mám velmi často jen výčitky. Jaké je řešení? Odstěhovat se, přestat se zajímat, rodinná terapie, vyříkat si to? Mnohé z toho si neumím představit, matka vidí vše jen ze své strany a bojím se ukázat jí, že se ONA chová špatně. často měla pokusy o sebevraždy. děkuji moc za odpověd,