Starší dotaz #1548

Prosím o radu. Mám dvě děti: syna(7 let) a dceru (11 let).Za posledního půl roku se moje dcera začala výrazně fyzicky (vyrostla, vyspěla), ale i psychicky měnit. Často odmlouvá, má pocit, že musí mít vždy poslední slovo, zvyšuje na mě hlas. Připisuji tyhle změny rané pubertě a snažím se její chování s větším či menším úpspěchem v klidu a důslendě usměrňovat. Zatím v tom nevidím větší problém, máme spolu velmi hezký vztah a vždy se nakonec domluvíme. Trápí mě ale něco jiného. V posledním období si několikrát za týden stěžuje na "pocit zrychlení". Těžko se to popisuje, ale pokusím se. Ten pocit přichází nezávisle na denní době, má pocit, že všechno vnímá zrychleně, jak sama říká. Pohyby, ale i zvuky. Když se zaměří na nějaký pohyb, který vykonává ona sama, takže si uvědomuje, že např. pohyb ruky je ve skutečnosti pomalý, má pocit, že ho vidí několikanásobně rychlejší. Má pocit, že mluvím velmi rychle, moje rty se rychle pohybují, cítí v sobě vnitřní napětí, které ji nutí, aby rychleji dýchala, nahlas mluvila, protože vzduch, který přes hlasivky proudí, ji cosi nutí vydechovat pod větším tlakem … Tyto stavy netrvají nijak dlouho, nsnad jen pár minut, ale je jí to nepříjemné, nedá se to vyvolat ani zastavit. Myslím, že vím, čím prochází, já sama jsem v dospívání měla obdobné pocity, ale už si nepamatuji, kdy vznikly, ani kdy to odeznělo. Nechci z ní dělat případ pro psychiatra, ale psychologové, s nimiž jsem o tom mluvila, se ještě s ničím podobným nesetkali. Bydlíme na malém městě, nechci, aby si ji spolužáci nějak ocejchovali, ale nechci nic zanedbat. Můžete mi poradit? Setkala jste se s něčím podobným ve své praxi? Děkuji za odpověď. Ágnes