Starší dotaz #1553

Dobrý den, Už nějakou dobu mě něco trápí. Je mi 20 a studuji VŠ. Přestěhovala jsem se kvůli studiu do jiného města a částečně tím ztratila kontakt s kamárady ze SŠ. Ze střední školy mám (měla jsem) 2 nejlepší kamarády. Chodili jsme spolu do třídy už na ZŠ, a pak i na střední. Na SŠ jsem se orientovala hlavně na ně, s nikým jiným z bývalých spolužáků nemám moc přátelský vztah. První semestr na VŠ jsme se vídali hodně – zčásti proto, že jsem do školy dojížděla a bydela ve stejném městě a zčásti snad i proto, že jsme si společně měli co říct. Poslední dobou (cca půl roku) ale cítím z jejich strany ochlazení – oni dva se spolu pořád schází na kafe, do kina, volají si…ale mě už moc neberou. Přitom většinu společných akcí musím organizovat já, někdy mám dokonce pocit, že je musím přímo "dotlačit", aby se mnou taky někam šli. Píšeme si SMS a emaily, přičemž jsem to většinou já, kdo dá první impuls k nějaké akci. Moc mě to mrzí, protože je mám ráda a je mi s nimi dobře, ale tento přístup mě štve a cítím vztek a zlost a mám chuť s tím praštit a už se s nimi nevídat. Zkoušela jsem si o tom s nimi promluvit, ale jediná reakce byla, že nemají čas (což není pravda, spolu se vídají několikrát týdně). Zajímal by mě názor objektivního člověka zvenku ;) Nevím, jestli mám do takového vztahu ještě investovat (protože mě to vyčerpává a taky mám trochu pocit, že se jim vnucuji) nebo jestli si mám najít nové kamarády (což ale není vůbec jednoduché – většinu spolužáků z VŠ mimo školu nevídám). Děkuji za radu T.