Starší dotaz #1617

krasny den preji,docela jsem zvazovala,zda se mam na Vas obratit s mym problemem…uz leta bojuji sama se sebou a myslim si-vim,ze mam velmi nizke sebevedomi,neverim si,ale lide v okoli me maji za suverenku-jsem asertivni,snazim se rikat,co si myslim,jsem velmi extrovertni clovek- tak nejak sve komplexy dokazu skryt… vite, byla jsem docela problemove dite, casto jsem brecela a delala nejruznejsi sceny- vynucovala jsem si lasku a vse mi doslo az pozdeji, ale nasi casto vzpominaji na to, ze jsem byvala velmi problemove dite (precitlivele a snad od narozeni jsem porad plakala- jako mimino to pry bylo strasne a nikdo nevedel proc). osobne si myslim, ze rodice nekde udelali chybu, oba dva nejsou z rodin, kde by je rodice nejak tulili a chvalili a jelikoz si to neuvedomovali, tak i takto vychovalali sve deti..s otcem nemam moc dobry vztah, jsme oba silne osobnosti, takze dochazi ke krizkum- nicmene doma jiz nebydlim a tak se nas vztah zlepsil – s mamou je to lepsi, ale nejsem zvykla na nejake objeti a ona ted (co jsem tehotna)me ma porad tendence objimat a pusinkovat a vite- tak nejak to uz "nepotrebuji",takze je mi to od ni neprijemne i kdyz ji mam velmi rada, ale nejsem na to proste zvykla…poznala jsem, ze jsem labilni uz v puberte, kdyz jsem mela na svuj vek dlouholety vztah (sest let) a na tom klukovi jsem byla tak extremne zavisla, ze nas rozchod malem skoncil pro me velmi spatne- vyhledala jsem psychologa, naucila jsem se ovladat, myslim si, ze uz nejsem tak labilni, take jsem chodila na kinezi- snazim se na sve osobnosti pracovat…s nynejsim partnerem, ktery je nastesti naprosto jiny nez expartner se mam velmi dobre, protoze on sam je velice empaticky a dava mi doteky, ktere mi v detstvi chybely..mam ruzne komplexy a mam pocit a vsimnul si toho i partner, ze mam tendence lidem v mem okoli porad neco dokazovat – napriklad jsem vystudovala vysokou skolu a vim, ze to ani tak nebylo kvuli me, ale kvuli rodicum, abych jim ukazala, ze na to mam… muj nejvetsi komplex se tyka mluvy – je to u me hodne o psychice – sem tam se zadrhnu, vite, staci, kdyz mam nejake spatne odbobi a jsem rozhozena a nekdy zas se nezadrhnu vubec, kdyz jsem psychicky v pohode (paradoxne mam skolu, kde jsem delala pruvodkyni..). nekolikkrat se mi stalo, ze me pritel upozornil na to, ze jsem se zadrhla a mne se to velmi dotklo a probrecela jsem klidne hodinu – snazila jsem se mu pak vysvetlit me pocity… nemam se rada, takovou jakou jsem… kdybych nebyla tehotna, tak Vam asi nepisu, lide maji horsi problemy a asi ma kazdy nejaky svuj komplex, ale bojim se, ze to nejak prevedu na svou dceru, nechci, aby byla takova, jako ja, ja se vekem velmi zmenila- vzdy jsem se bala neco rict, ale ted mam "drzku"- kazdopadne komplexy bohuzel zustaly a uz se jich asi nezbavim.. ale uz ted myslim treba na to, aby ma dcera spravne mluvila- aby nekoktala… bohuzel, toto mame v rodine- muj stryc se zadrhava hodne, je take pravda, ze meli v jeho detstvi spatnou rodinnou situaci a to take udela hodne..mrzi me, ze se neberu takovou, jaka jsem… vite, muj pritel miluje deti a na dceru se tesi a vite co me napada? ze treba spadnu z "lopatky" a ze me nebude mit rad- toto preci neni normalni, nenavidim se za takove myslenky..to, ze si neverim bohuzel ovlivnilo cely muj zivot… asi moc neni jasne, na co se vlastne ptam… muzete mi neco poradit? jak mam vychovat z nasi dcery silnou osobnost, ktera bude vyrovnana, kdyz sama si na to jen hraju…. dekuji a mejte se krasne.. omlouvam se za dlouhy dotaz !!