Starší dotaz #162

Dobrý den, je mi 27 let a žiju s přítelem, který je o 9 let starší a má dvě děti, kluky 9 a 14 let. Kluci jsou kluci, ale jsou ke mně hodní a berou mě. Problémem však je, že já je neumím přijmout (trvá to již 3 roky). Kluky míváme pravidelně každý týden 1-3 dny. Snažím se to nedávat najevo, s přítelem máme moc pěkný vztah, tak to nechci pokazit. Ale já jim nedokážu láskyplně připravovat jídlo, neumím se jich zeptat, co by chtěli k jídlu, spíš to beru tak, že to, co pro ně dělám je pro mě povinnost, ale "bližší" kontakt nevyhledávám, prostě asi nechci. Nejradši jsem, když jsme s přítelem sami, často mívám zhoršenou náladu, když se blíží den, kdy mají přijít…Stydím se za ty pocity, ale nedokážu s tím bojovat…Před 3 lety jsem si prožila dost těžké období a od té doby mívám psych. potíže (teď už je to zase lepší, brala jsem prášky), ale včera mi přítel řekl, že v pátek kluci přijedou v 18h, ale on až ve 22h večer a mně už se zase špatně dýchá, mám zalehnuté uši a jsem smutná a není mi do řeči a to jen kvůli tomu, že budu muset být s klukama 5h večer sama!!! Připadám si hrozně. Přitom stejně budou koukat na telku nebo budou na pc…Vůbec nevím, jak to udělat, aby mi přítomnost kluků nevadila… Předem Vám moc děkuji za Váš čas. S přáním pěkného dne, Z.