Starší dotaz #1694

Dobrý den, jmenuji se Helena a je mi 32 let, chtěla bych vás touto cestou poprosit o radu, jak překonat vztek. Mám dvě děti, starší chodí do školky, jsou mu tři a půl roku a mladšímu bude 8 měsíců. Myslím si o sobě že mám problém zvládat vztek. Nebývá to často, ale když už, tak to stojí zato. Vybouchnu, křičím a urážím, hlavně manžela, který to ale naštěstí dobře "uflegmatičí" ale občas se vztekám i na staršího syna, který je teď v tom období "vzdoru a odmlouvání" a to mně také nepřidává ke klidu. Co se týče fyzických trestů, tak je to podle mně v rámci "výchovná na zadek", když už to hodně přežene, ale snažím se spíš o domluvu, vysvětlování proč danou věc nesmí dělat nebo proč se tak či onak nemá chovat. Většinou to končí tím, že když už je po výbuchu tak se teprve nad vším zamyslím a přijdu nato, že moje reakce byla zbytečná a přehnaná, pak se omluvím a rodina to bere, jenomže mně samotnou ty moje nálady prostě štvou, nechci se tak chovat!!! Můžete mi dát nějakou užitečnou radu, jak to překonat? Mám hodně přátel s kterými svoje největší problémy probírám, takže by to nemělo být kvůli tomu, že bych v sobě jakoby něco dusila, i s manželem si můžu o svých problémech kdykoliv promluvit, tak právě proto ty svoje reakce občas nechápu. Každý má problémy, někdo větší někdo menší, a přitom po svých blízkých takhle neječí. Jak říkám, není to na denním pořádku, stane se to tak jednou za týden, nebo za dva, jen bych si chtěla být jista, že nejsem zralá na psychiatrii, a třeba bych s tím něco sama mohla udělat a ušetřit tak svoje blízké těch scén. Děkuji vám předem za váš čas a diskrétní odpověď. Přeji pěkný den. Helena