Starší dotaz #1734

Dobrý den, můj problém, je takvý zamotaný.Jsem vdaná 25 let, mám 2 takřka dospělé děti – měli jsme poměrně hezké manželství(nehádali jsme se, měli jsme rádi, žili jsme tak nějak v poklidu -alespoň mě to tak připadlo). Během těch let mě manžel 2x podvedl – pokaždé když toprasklo, prosil a vrátil se domů, že by mě nikdy nechtěl ztratit, pak to bylo mo hezké, staral se , věnoval se mi, říkal , jak mo mě miluje. Důvody nevěry – poprvé (děti měli 3 a 8 let)měl pocit, že ho prý nemiluju a mám jen děti na prvním místě. POdruhé , že do nemiluji, protože se s ním miluju málo často a málo vášnivě. To bylo asi před třemi lety. Všechno jsme si vyříkali, od té doby jsme měli pestřejší sex uální život, iniciativa a praktiky, které si manžel vždycky přál. Vypadalo to, že jsme oba spokojeni, vždycky nám náš vztah všichni záviděli – on se ke měn vždycky choval moc hezky. Bohužel před nějakou dobou začal mít v poteli problémy, nešlo to tak, jak by chtěl. Ale mě se to nezdálo jako problém – máme už nějaké roky /45 + 48/, zdálo se mi to normální. Před 14 dny přišel s tím, že si našel opět milenku a chce se okamžitě rozvést. Byla jsem tak v šoku,že jsem ho prosila, aby si to rozmyslel a neunáhlil se. Já ho i přes ty všechny poklesky miluji, navíc se bojím být sama, ublížit tím rozchodem dětem, rodičům a nedokážu se s tím vším vyrovnat. Nakonec jsme se dohodli, že zůstane doma do srpna -syn totiž maturuje, hlásí se na VŠ a je hodně citlivý, nechceme mu to všechno nabourat. On ovšem chce být samozřejmě dál se svou milenkou(teĎ už s mým vědomím) a le zároveň i se mnou (myslím tím milování, společné akce a tak). Navíc i já mám úplně obrácené reakce, líbí se mi se s ním milovat, jsem šťastná , když je se mnou doma. Probrali jsme to snad ze všech stran – ypadá to, tak že on už delší dobou procházel nejakou vnitřní krizí, nic ho doma netěšilo, všechno se mu zdálo stejné, každý den, každý večer , prý ho děsí představa takového života. Nutno říct, že jeho současná milenka ho vpodstatě sbalila, je ještě starší než já, není ani tak hezká jako já a v posteli jí to moc nejde. Ale on teď říká, že ten jejich vztah není ani o sexu ani o vzhledu. Že se s ní může těšit na nový den, že se těší na nové zážitky, které díky ní prožije a td.Já si myslím, že ho to po čase přejde (něco podobného prožil i před tím, po čase ho to stejně začalo nudit – jen neměl sílu to ukončit, když to prasklo, ulevilo se mu).Chci být i přes to všechno s ním, zkusit počkat, jestli ho to nepřejde – půjdeme do poradny. Ale nevím, jak to přežít? Až půjde za ní, až s ní někam odjede – asi se zblázním. Už teď jsem na pokraji sil, nejím, nespím, nedokážu se soustřeit. Když jsme spolu, je ke mmě milý, pozorný , snaží se spolupracovat – ale pořád mele to své – asi nevím, co chci, ale vím co nechci – žít jako doteď. Co má dělat – čekat a jak to přežít? Nebo to vzdát?