Starší dotaz #1740

Dobrý den, chtěla bych se zeptat ohledně problému se svým partnerem, jsem s ním již skoro 15 let, stále nesezdaní.Děti nemáme.Jsem nemocná. Problém , nevím jak jej pojmenovat- můj partner mívá hysterické záchvaty, tedy snad se to dá tak nazvat- pokud bych to popsala, tak následovně: řve na mne vypjatým hlasem , nepustí mne ke slovu, moje rodina dělá vše špatně,stále opakuje, že on má pravdu,to co mi říkal před delší dobou si pamatuje a pak v návalu vzteku se mne ptá:"co jsem Ti říkal", řve na mne jak na malé dítě, je schopen házet věcmi, je schopen zničit si v návalu vzteku i svoje věci. Pokud mi zemřel tatínek, po třech dnes se mne zeptal, jak dlouho hodlám truchlit. Pokud mi umírala maminka, zemřela poměrně dost mladá na rakovinu, tak mi vyčítal pokud jsem s ní chtěla někam jet na výlet , pokud ještě žila, že mám být s ním. Je schopen mne ponížit před druhými lidmi jenom proto, že není dostatečně umytý talíř. A těch věcí je mnoho, pokud se podívám na naše společné bydlení, tak se v něm nic neposouvá, protože mám strach z každé společné akce, kterou bychom se rozhodli dělat, že by strašně nadával při sebemenším zádrhelu. Když pak jej tohle řvaní přejde, tak začne být uražený, nemluví a následně mi říká, že jej nemám ráda. Asi se ptáte proč jsem to nikdy neřešila, možná proč jsem se s ním nikdy nerozešla? Důvodem proč jsem si ho nikdy nevzala je tohle všechno. Jenomže on dokáže být i hodný, jako kdyby měl dvě tváře. Říkám si , buď ho opustím, i kvůli své nemoci, na kterou má stres velký vliv, nebo se budu snažit pro něj hledat řešení, nějak mu pomoci. Pochází z rozvedené rodiny, jako dítěti se mu rodiče rozvedli a byl to ošklivý rozvod, kdy otec se o něj od té doby již skoro vůbec nezajímá. Rozvod se děl v době kdy sám měl ve škole dost problémy jako dyslektik. Maminka pak na něj byla velmi přísná. Především po něm vyžadovala práci a práci, splácela svému bývalému manželovi část domu, který spolu stavěli. Jsem si i já vědoma svých chyb, strašně ráda cestuji , tak pořád něco vymýšlím,tudíž dost často jsem pryč, ale i já mu toleruji všechny jeho zájmy.S ním jsem cestovala z počátku našeho vztahu, dnes již mám strach, vzdala jsem to, takže mám pořád toulavou, nejsem ani žádná výborná hospodinka, vařím, ale s přemáháním se. Podnikám, v návaznosti na mé podnikání mu sháním práci, to se také neobejde bez velkých problémů , nehledě na to pokud s ním mám řešit náročnější klienty, toho se bojím, jeho hysterické výjevy , plné neovladatelného vzteku, chodím k němu po špičkách. Ohledně těch dětí, protože jsem nemocná, dítě je pro mne náročnější, s tím, že mne může poškodit, pokud bych se jej rozhodla mít, pak vlastně si nejsem jistá , zda s mým partnerem. Obávám se, že v něm nenaleznu oporu, pokud bych se stala po dítěti invalidní a on by se měl starat o mě a dalšího člověka. K psychologovi jej nedostanu, říkám si kdyby existovaly nějaké přírodní léky na uklidnění. Nebo pojmenování jeho problému, nebo zda vůbec lze toto řešit, jestli je z jeho psychického problému cesta ven? Sama si říkám, že je to začarovaný kruh jeho zničeného dětství. Byla bych moc ráda za Vaši radu. Moc děkuji Hezký den Alena