Starší dotaz #1745

Dobrý den,před rokem jsem podala žádost o rozvod a zároveň se se 17ti letým synem odstěhovala, protože jsem měla oprávněné obavy, jak se manžel zachová, až to zjistí Problém je v tom, že druhému synovi bylo 20 a zůstal u otce. Má tam pohodlí, kamarády a je tam prostě doma. Mockrát jsme to probírali, vždy mě ujistil, že to chápe, že je to tak lepší a že mi nic nevyčítá, ale stále se nemohu zbavit pocitu viny, že jsem tam své dítě nechala. Jde také o to, že pracoval půl roku po škole a nyní je bez práce, takže nedostává ani žádné peníze z pracov.úřadu a otec ho ke všemu již2 měsíce živí. Syna zvu na obědy,večeře, na nocleh, kdykoli jsem doma(chodím na 12ky, takže některé dny jsem do večera v práci a i když bydlím 7km od něj, má sem spojení, objeví se tak 1-2x za měsíc. Buď nemá čas, je s kamarády nebo řekne "My tu jídlo máme"a já mám pak pocit, že je něco špatně.Manžel to samozřejmě také používá proti mě"co jsem to za matku" a já hledám chyby stále jen v sobě i když vím, že syn je dospělý a ví, co a proč dělá a že mi má moc rád. Nemohu se vyrovnat s tím, že jsem roztrhla děti od sebe a od jednoho dítěte utekla Tak vás prosím o pohled a případnou radu zkušeného psychologa. Děkuji O.