Starší dotaz #1754

Dobrý den pane doktore, mám jedno velké trápení, a to je moje maminka, které bude 80 let. Už 8 let s ní bydlím v rodinném domě, ze začátku to bylo bezvadné, ale časem se všechno změnila. Je z ní bohužel sobecká paní. Já už smím pomalu chodit jen do práce, a to se nesmím moc zdržet. Přitom pracuji jako asistentka, takže moje pracovní doba se odvíjí od pracovní doby zaměstnavatele, ale mě to nevadí, jsem v práci raději než doma. Podotýkám, že moje maminka je soběstačná osoba. Taky s námi bydlí moje nejmladší dcera, které letos bude 24 let a v září se bude stěhovat do podnájmu, a to je další kámen úrazu. Babička jí řekla, že její odstěhování bude její smrt a ať se odstěhuje až ona umře. Já jsem rozvedená a někoho si smím najít taky až po její smrti. A tohle je pořád dokola. Já přijdu domů z práce, tak první co slyším není pozdrav, ale co všechno ji bolí a kolik hodin pro koho brečela. A pak mi taky řekla, že mě je všechno jedno, a že klidně nechám dítě odejít. Mě se po dceři taky samozřejmě bude stýskat, ale to se nedá nic dělat, děti nejsou naším majetkem. Nevím si s tím rady, nechci ji slovně ubližovat, ale někdy je to na blázinec. Někdy mám pocit, že už mě (je mi 50 let) nic hezkého v životě nečeká. Můžete mi poradit jak z toho ven a jak se mám k mamince chovat. Děkuji