Starší dotaz #1773

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Máme 8letého syna. Žádné problémy s ním nemáme. Je hodný, slušný, dobře se učí, pěkně se chová ke své 4leté sestřičce, ale i k ostaním dětem. Je to asi dva měsíce, co začal chodit, že nemůže usnout, že chce prášky na spaní. Začali jsme se ho vyptávat, jestli ho něco trápí ve škole nebo něco s dětma. Jestli se něčeho bojí. Nic. Jakmile si jdeme ale lehnout s ním, tak usne hned. Přesunuli jsme mu postel k ná do ložnice, protože jme ho po dobrém ani po zlém, prostě žádným způobem do té postele nedostali, ale pokud si nejdeme lehnout s ním, nedostaneme ho do postele ani u nás. Když děti usnou a já nebo manžel se zvedneme, že odejdeme, Adam se okamžitě probudí a je konec. Pořád brečí, že nemůže usnout, drží se mě za ruku, klepe se a odmítá odejít spát. Manžel se už zlobí, že na nás hraje divadlo. Včera začala říkat i podivné věci, jako, že na děj jde někdy vztek až se kousne třeba do ruky i když ho to bolí, to už se manžel naštval a houknul na něj, ať nehraje divadlo. Já jsem ho nikdy neviděla, že by si ubližoval, nemá žádné modřiny ani nic podobného. Ještě chci dodat, že všechen čas dětem hodně věnujeme, hrajeme s nima hry, každý týden jezdíme plavat, o víkendu vždy na nějaký výlet, lyžujeme, jezdíme na kolách, kolečkových bruslích atd. Moc je miluju a každý den jim to říkám, každý den si dáváme pusy. Děti nebijeme, ale u Adama se mi asi třikrát stalo, že mi ujela ruka a dostal přes pusu, bylo to pokaždé u úkolů. Snad nemá důvod na sebe nijak upozorňovat. Jinak je Adam hodně citlivý, pomalu se mu nemůže nic vytknou, aby se nerozbrečel. Samozřejmě, že ho pokárám, ale také ho hodně chválíme. Snažíme se myslíme nedělat mezi dětma rozdíl, samozřejmě s Adamem musíme řešit školu, je to hodně povinností, které s mladší dcerou nemáme, z toho plyne i více starostí. Ve škole je absolutně bez problémů a ani my s ním jinak žádné problémy nemáme. Nevím jestli jsem se vyjádřila ve všem tak, aby to bylo k pochopení. Za případnou radu děkujeme.