Starší dotaz #1782

Dobrý den, prošla jsem si pár zodpovězených dotazů a Vaše odpovědi na mě působí velmi klidný a vlídným dojmem, i když jsou upřímné a někdy drsné. To je vše v pořádku. Tak tedy k mému problému. Je mi 35 let, mám dvě děti a žiju s manželem alkoholikem, který se asi rok snaží abstinovat. Náš vztah je dle mého názoru celkem komplikovaný. Manžel je introvert, který své problémy, nebo spíš mou snahu o pracovní a životní úspěchy začal řešit větším množství pití. Nebyl agresivní, byl velmi veselý člověk. Alkohol mu pomáhal zapomenout na jeho pracovní život, který ho nejspíš ubíjel(má domněnka, protože rozprava o tomto nebyla nikdy možná a když tak afektované – z mé strany, ach jo)… Prodělal neúplnou léčbu a v současné době je to 10 měsíců co nepije, nebo spíš nechodí domů opilý. Změnil působnost svého pracoviště a je nucen pracovat mimo bydliště. Nedávno se mi přiznal, že si s kamarádama zašel na pivo a ve mě se opět rozbouřily velmi velké starosti a obavy spojené s jeho pitím. Vedle toho však mám pocit, že není schopen ke mně opětovat žádné city. Chci říct, že začít znovu trochu jinak ani pro mně nebylo lehké, ale nechci házet flintu do žita. Prožili jsme spoustu krásný chvil a jedno šlápnutí vedle přeci ještě člověka nezatracuje. Jen mám opravdu pocit, že tento vztah je jiný, nemůžu přijít na to jaký a tak nějak tuším, že z mého partnera se stává jiný člověk. Povaha introverta mu však zůstává a dostat z něj kloudnou větu je problém. Dokáže se bavit o dětech, někdy i o práci, ale řešit náš vztah, nějaké naše problémy… to zatím nejde, nebo ztěžka, nebo považuje tyto problémy za nepodstatné. Prozatím dochází do poradny, ale říkal, že pro p.doktora je bez problému a ambulantní léčba bude brzy ukončena, jeho problém byl označen jako sekundární alkoholismu. Nechci dělat chytrou, toto není moje parketa. Spíš by mě zajímalo, jak se mám chovat já? Někdy mám pocit, že je mi strašně cizí (on nechápe proč), on mě obviňuje, že působím chladně (já mám strach ukazovat city, protože mám pocit, že je to jen na mě a navíc mě to hodně vyčerpává a nemám pocit, že se mi to vrátí)…. Musím přiznat, že mě také trápí, že si občas zajde na to pivko, i když doma nepije a nikam nechodí. Ráda bych si přečetla také nějakou literaturu a udělala si jasno i sama v sobě. Můžete mi něco doporučit, nebo dát nějakou radu? Budu vděčná za cokoliv dík.