Starší dotaz #1828

Dobrý den, už kolikrát jsem si říkala, jestli jsem normální.Je mi 19 a často mám deprese, kolikrát jsem chtěla spáchat sebevraždu, ale jsem prostě srab, měla jsem problémy se sebepoškozováním a alkoholem, přitom k tomu nemám pádný důvod,mám poměrně dobrou rodinu, ale můj život mi přijde bezvýznamný, bez smyslu. téměř každý víkend přijedu domů a celý noci probrečím. Jedině, kdy jsem v pohodě, je ve škole a na intru a to proto, že mám práci, úkoly, učení. Přijde mi, jak kdybych byla rozmazlenej spratek, který to dělá z nudy, protože já nemůžu najít důvod, proč tomu tak je. Mám problém s navazováním vztahů s druhým pohlavím. Ve svém věku jsem nikdy neměla vážný vztah, vždy jen takové "úlety". dříve mi to nevadilo, ale teď jsem z toho psychicky na dně. Chci mát někoho, komu na mě bude záležet a kdo bude chtít být se mnou, ale pomalu ztrácím naději. Asi je to ve mě a toho se nejvíc bojím.Vždycky mám strach si s někym vyjít sama, mám strach, že to bude "propadák" a že si stejně nebudem rozumět a že to nevyjde. Lidé z okolí mi říkají, že mám malé sešbevědomí a že si nevěřím, ale já nevím, jak z toho ven. Samota mě zabíjí, ale nevím, co má udělat, abych ten blok překonala. Děkuji za každou radu.