Starší dotaz #1844

Zdravím Vás, uvědomila jsem si poslední dobou můj problém a docela mě to užírá a jsem z toho nešťastná. jde o to, že si připadám sama, a to po psychické stránce. mám hodně lidí kolem sebe, rodinu, kamarády, přítele, dokonce se mi narodila dcera. zní to asi bezproblémově. ale můj problém je v tom, že mám trochu jiné myšlení než všichni lidi, já se jim snažím rozumnět a chápu je ale nikdo nerozumí mě. je to jako bych byla z jiného světa. nebo jako bych viděla co ostatní nevidí a nevnímají. jako by byli na jiné úrovni než já. vím že nikdo není dokonalý ani já nejsem, ale tohle už je fakt neúnosný. už nemám sílu na to abych se přetvařovala a přehlížela jejich primitivní chování a dělala ze sebe co nejsem – blbce, jen abych mezi ně zapadla. a další věc, která s tím zřejmě bude souviset je, že celý život hledám ideální polovičku, vím že takový chlap není a že prostě se budu muset smířit s nějakými těmi mouchami, a každý je má jiný. Ale já jsem hrozně vybíravá a kritická. jako bych vyžadovala, aby ten protějšek mě znal skoro tak dobře jako se znám já a reagoval by tak aby mě to vyhovovalo. protože mě stačí maličkost a ten člověk u mě ztratí váhu. to je moje prokletí. takže já jsem nikdy nepoznala opětovanou lásku. mě milovali ale já je ne, a když jsem se zamilovala tak jen platonicky, protože jsem si ho přibarvila podle svých představ, a stejně mi to vydrželo třeba jen 2 dny, právě proto že to bylo marný a nedosažitelný. jsem z toho nešťastná, už je mi 28 let, hloupě jak naivka doufám, že to příjde, přitom vím, že se mi to vyhýbá. chybí mi porozumění člověka, který by byl na stejné vlně jako já a dokázal by vnímat stejně život. Jinak už jsem psychická troska bez jiskry a vždy když vidím, jak to nějakému páru vyjde, tak jim to hrozně moc přeju a závidím. Ptám se, co mají co já nemám?????