Starší dotaz #1845

Dobrý den, je mi 19 let a mám takový problém. Začalo to asi, před 2 roky, kdy jsem přestoupila na školu. Nosim u sebe pořád vlhčené kapesníčky a pokaždé když na něco sáhnu musim si hnedka utřít ruce a nebo si je umýt. Nevím co s tím dělat, strašně mě to omezuje. Než si někam sednu musim si židli otřít i stůl, nebo když jedu autobusem nebo vlakem stačí když se něčeho dotknu a hned si otírám ruce. Je mi to blbé, ale prostě nemohu jinek už hodně lidí se na mě tak divně dívá a ptají se mě co to pořád dělam. Nevím jak se toho mám zbavit. Zkoušela jsem se toho zbavit, že jsem se něčeho dotkla a neutřít si hnedka ruce, ale vydržela jsem to. Vydržela jsem to asi tak deset sekund a pak jsem si je musela znovu utřít. Spoustu lidí už mi říkali, že jsem jak ten Monk z toho seriálu. Jim to přijde směšné, ale mě to trápí. Myslím si, že to začalo asi tím, že semnou do třídy chodí jedna holka, která má lupénku a mě to vadí. Vím, že za to nemůže, ale prostě se toho stítim. Pořád mam v hlavě zafixovaný to, že se mi to také může udělat i když vím, že to není přenosný, ale prostě si nemohu pomoci. Také nemohu vidět lidi, které nemají končetiny. Pak se mi honí v hlavě, že taky přijdu o nohu nebo ruku a tak. Proto si musim pořád představovat někoho kdo je v pořádku. Teď jsem v druhém ročníku a mám další problém, kdy ve třeťáku, tedy už od září, jdeme na 3 denní praxi do nemocnice a pak do domova důchodců, která je povinná. Nevím, jak to tam mám ty tři dny zvládnout, v hlavě mi probíhá to, že se budu muset starat o nějaké lidi co nemají ty končetiny a já je taky pak nebudu mít. Je to úplně na zbláznění. Dále mam ještě takový problém, že už to bude rok kdy mi umřel můj pejsek fenka, kterou jsem měla od šesti let a já stále se stím nemohu vyrovnat. Není den kdy bych jí nevzpomenula a nebo na ní nemyslela. Když jsem sama, tak na ní pořád myslím a pořád brečím. Pak začnu přemýšlet o tom, že spácham sebevraždu a půjdu za ní, aby jsme zase byli spolu. Pořídila jsem si dva nové pejsky, ale pořád mam takový pocit, že mi stále něco chybý a proč nemohu být šťastná. Už nevím jak dál a proto Vás prosím o pomoc. Moc děkuji za odpověď.