Starší dotaz #185

Dobrý den, jde o problém mé sestry, po několika letech se sní rozešel její přítel, velkou vinu na tom má ona, ale nechce si to připoustit (neustálé hádky a osočování, nesnášela jeho sezení s kamarády a rybaření). Po rozchodu s ním se zhroutila a byla dvakrát hospitalizovaná v PL, pobyt zde ji ale příliš nepomohl. Přizanala se mi, že před lékaři hrála pouze hru, aby se dostala brzy ven. Doma být nechce, není ale schopna žít sama. Všechnu vinu dává rodině, že jsme příčinou jejích problémů zdravotních i rozchodu s přítelem. Neustále nám vyhrožuje, že se zabije, když jsme ji po tomto sdělení znovu odvezli do PL, okamžitě to negovala ale jsem z toho již strašně vyčerpaná, protože mě s tím neustále děsí. Rodinu považuje za hrůzu, odmítá se čemukoliv věnovat a dokáže hodiny apaticky sedět. Pokud se jí na něco zeptám, odmítá se se mnou bavit se slovy, že jsem ten největší zrádce a že budu mít vinu na tom, až se zabije. K psychologovi chodit nechce, svého expřítele vydírá, že se zabije, mám pocit, že na něj i čeká u práce. Nevím, jak se chová k ostatním lidem, ale zejména mě nenávidí a nenechá si ujít příležitost, aby mi to řekla. Co máme dělat? Chtěla bych ji nějak pomoci, ona mou snahu ale bere jako útok proti své osobě a raději nás všechny ignoruje a pak nám vyčítá, že nás nezajímá. Děkuji