Starší dotaz #1918

Vazena pani doktorko, rada bych vam alespon nastinila me psychicke rozpolozeni, stav, ktery me jiz delsi dobu trapi. Jiz 7 let bydlim v Recku se svym pritelem, pred 5 mesici se nam narodila krasna dceruska.Tesne pred jejim narozenim prislo spousta zmen. Stehovani, novy dum, sousedici s pritelovo sestrou a jen o kousek vzdalenejsimi rodici. Do te doby jsme zili 20 km daleko a casto jsme je navstevovali.. Vztahy s nimi mam hezke, problem je v tom, ze mi vadi.. Nejprve jsem to pripisovala novym zacatkum, byla jsem v novem prostredi, po porodu, neustale nas navstevovali, prichazeli si, kdy se jim zachce. Tchyne je prehnane starostliva, jako vsechny recke maminky, nejradeji by za nas vsechno delala, varila prala… Od zacatku jsem si zacala jasne vyznacovat svoje hranice, protoze uz jsem to opravdu nezvladala, uz jsem z nich zacinala byt otravena. Momentalne je situace takova, ze vsichni respektuji nase soukromi a snazi se ho nenarusovat. Nejvetsi problem je 5lety synovec, ktery vlastne me zaporne pocity odstartoval je nevychovany, neposlusny… Na dcerku zarli, byl doposud jedine vnouce.. osklive vsem zakazoval kupovat ji darky, nebo ji chovat, nekdy , aby nebyl protivny ho i poslechli a treba si ji nepochovali..Porad na ni saha a na jeji hracky , cely den beha venku, hraje si s kockami je cerny od hlavy az k pate a me v tu chvili vstavaji vlasy na hlave. Byli jsme mu hodne blizko, videli jsme ho vyrustat, hrali si s nim, me pocity k nemu se hodne zmenily ,asi je to tim, ze je nesmirne egoisticke dite… vsechno bude jako ja chci.., coz pronasi nekolikrat denne. Je mi to protivne, okrikuji ho, neustale napominam.. Na jednu stranu je mi ho lito, vychovavali ho prarodice, coz je tady bezne a vidim jake skody byly napachany..Prominte je tezke v par radcich popsat problem a pocity, mozna to vypada vsechno malicherne, ale me pocity k nim se opravdu zmenily, drazdi me, rozciluji, vadi… nedokazu tohle mysleni zmenit, ac se o to snazim a rikam si,ze o nic nejde. Abyste lepe pochopila napisu priklad- parkrat se mi stalo, ze jsme na zahrade a kdyz si odbehnu pritelovo sestra si dcerku sama vynda z kocarku i kdyz vi,ze to nechci…prijde mi to jako nerespektovani… nebo maminka vecne mi nosi nejake kvetiny na zahradu a rika mam pro tebe to a to ukazes mi kam a ja to zasadim.. je dosti dominantni, hlava rodiny, neustale nam chtela varit, po dlouhem domlouvani pochopila,ze mame svoji rodinu a ja varim, tak jsem ji s radosti prenechala nedele .. pritel se k tomu vsemu stavi skvele, nejprve jsem ho nechtela zatezovat, ale potrebovala jsem se sverit a vysvetlila mu, jak se veci maji.. chape to a rodicum spoustu veci citlive vysvetlil. Take mi vadi, tchynina kazdodenni zpoved, co se dcerky tyce, vim je to zajem, laska… ale nekdy nemam uz chut ani odpovidat pripadam si jako pod scanem, ja chci svuj zivot zit s pritelem, kvuli kteremu tady vlastne ziji… jeho rodinu miluji, ale ta kazdodenni starostlivost me unavuje a rozciluje. Doufam,ze jsem vam spravne popsala situaci a budete mi moci poradit co delat, hlavne sama se sebou, abych zila stastne a spokojene. Preji vam krasny den a predem dekuji