Starší dotaz #1951

Dobrý den, mám starost o svého bývalého přítele. Náš vztah netrval dlouho, když mi přítel sdělil, že se spletl a nemiluje mě, rozhodně ne tolik jako já jeho a že spolu nemůžeme být, jelikož mi nechce každý den lhát. Po prvotním šoku a pár měsících odluky jsme přešli do velmi blízkého přátelství. Trávíme spolu mnoho času, velmi si rozumíme, máme mnoho společných přátel atd.. Jednou se mi v opilosti přiznal, že ví, že bych pro něl z mnoha důvodů byla idelální partnerka a že by si to i moc přál, ale že má již pár let problém. Prý se už několik let není schopen zamilovat. Tvrdí, že nic necítí, že je ke všemu i k blízkým rodinným příslušníkům apatický. Tvrdí, že touží opět zažít pocit zamilovanosti, nervozity před schůzkou, smutku po rozchodu apod., ale že momentálně je schopen se s ženami stýkat pouze za účelem sexu, protože nic z těchto citů nepociťuje. Podle toho, jak ho znám, si myslím, že za jeho problémem vznikl, když ho po třech letech opustila jeho první velká láska. Byla to o něco starší žena. Často o jejich vztahu mluvil zejména ve spojitosti s naším rozchodem. Říkal, že jsem jako tehdy on a on že je jako tehdy ona. Mluví o nevyrovnanosti citů jeden k druhému. O tom, že je prázdný a chladnokrevný a nemůže mi nic nabídnout, zatím co já jsem srdečná, hodná a zamilovaná a zasloužím si někoho podobného. Zkrátka i o sobě mluví velmi negativně a kriticky. Dominika ho opustila před třemi lety. Krátce po rozchodu chodil pár měsíců s jednou slečnou (se kterou není v kontaktu a o které mluví jakoo omylu), zhruba půl roku po tom se mnou a od té doby je bez stálé partnerky. Přitom je to pohledný mladý muž (26let), ve společnosti velmi komunikativní s vysokou sociální inteligencí a na nedostatek přízně žen si nemůže stěžovat. Ženy jsou mu teď buď dobrými kamarádkami a nebo pouhými milenkami. Za svůj problém se stydí, prý o něm nikdy s nikým nemluvil a prosil mě, abych o něm nikomu neříkala. Proto nevím, jestli a jak ho přijmět k návštěvě terapeuta a jestli by to mělo vůbec význam. Od onoho večera jsme o tomto problému už nikdy nemluvili. Mě to velmi trápí, protože mi na něm velmi záleží a myslím si, že zajímavějšího člověka težko potkám. A i kdybych neměla jeho láska být já, přála bych mu, aby opět mohl přožívat emoce naplno. Proto se na vás obracím. Napadlo mě mu pořídit drobné domácí zvíže, třeba koťátko, které by v něm vyvolalo pečovatelské sklony a náklonnost. Nevím, jsem naprostý laik. Co byste doporučil(a)? Dá se vůbec citová oplpštělost "léčit"? Velmi děkuji, Anna