Starší dotaz #1978

Dobrý den, rád bych požádal o radu/názor na následující situaci. S přítelkyní (24) jsem spolu 3,5 roku (mně je 28) a z toho spolu poslední rok žijeme. Velmi si rozumíme a máme takřka nekonfliktní vztah. Před časem se však začala chovat trochu divně, roztržitě, hodně zapomínala a stalo se to, že jsem jí náhodou přišel na nevěru. Vše jsem jí řekl a musela s pravdou ven…vše se prý u ní zlomilo v červnu, kdy ukončila VŠ (do té doby prý OK) a nejednou měla pocit, že jí něco uniká, že bych chtěla do světa, cestovat, že si není jistá, zda dokáže být s jedním člověkem do konce života, že si přijde ještě příliš mladá a navíc v tu dobu se již nějakou dobu znala s klukem, který na prvního pohled naplňoval její aktuální potřeby. S vědomím toho všeho, jsem ji požádal ať se odsťehuje! Zakrátko, v řádu hodin, si chtěla ještě jednou promluvit a v zásadě z ní vypadlo, že to vše byla z její strany chyba a neví co chce, že teď není se mnou schopna vézt běžný partnerský vztah se vším co k tomu patří (vyjadřování lásky, sex…) necítí vášeň, ale zároveň si nedokáže představit být beze mě a každý den mě nevídat, netrávit spolu volný čas, odstěhovat se a vše odříznout – prostě by chtěla zůstat. Že je přesvědčená, že jsem ideální partner pro život, že si dokáže představit mí se mnou děti, ale prostě v ní teď bují jiné potřeby. Navíc je vše o to komplikovanější, že za měsíc a půl odjíždí za půl roku do zahraničí (chtěla prý vše ututlat s tím, že v zahraničí ji vše přejde a bude zase dobře). Mám ji vážně hrozně rád a jsem schopen hodně odpustit, jen přemýšlím, pokud stále zůstaneme spolu jako jakýsi "polopartneři", tak jaké to může mít dopady…zda to do budoucna může utužit náš vztah či to bude jen prodlužování agonie. Předem mockrát děkuji za názor a přeji hezký zbytek dne