Starší dotaz #1986

Dobrý den, ráda bych znala váš názor. Jsem vdaná již téměř 12 let, máme 3 děti. Po narození 2. dítěte se ale náš vztah začal rozpadat, manžel si připadal odstrčený, častokrát mi to také vyčetl. Sám však trávil většinu svého času v práci, případně s kamarády, a o čas strávený se mnou a dětmi nejevil zájem. Na dovolené jsem jezdila s tchýní, protože on se prý nemohl na týden utrhnout z práce, na výlety jsem jezdila většinou s dětmi sama. Měli jsme čím dál méně společného. Já jsem se snažila mu to nikdy nevyčítat, finančně nás zajistil, postaral se. Po přestěhování do domu na vesnici a narození třetího dítěte jsem už ale byla psychicky i fyzicky vyčerpaná. Víceméně stále jen sama s dětmi. Asi to na mě bylo vidět, byla jsem podrážděná a hádavá, nepříjemná na děti i na manžela. Snad mu to došlo, protože se začal snažit být více s námi. Můj problém ale je, že já už o něj nestojím. Za ty roky jsem zjistila, že zvládnu vše sama, děti trochu odrostly, začala jsem znovu pracovat. Manžel je opět uražen. Vysvětlil si můj nezájem tak, že mám někoho jiného. Neustále mi to vyčítá, vyhazuje mě z domu, ptá se mě, zda mi můj domnělý milenec už sehnal jiné bydlení… To trvá už asi tři roky. Je mi těmito opakovanými výstupy čím dál více odporný. Již více než rok spolu nemáme intimní kontakt – já prostě nemohu. Manžel ztropí scénu a za dva tři dny přijde a začne vyžadovat mazlení a sex, ale mně je odpornější a odpornější. Uvažuji, že od něj skutečně odejdu. Zatím jsem to něudělala jen kvůli dětem. Je možné nějak překonat odpor k sexu? Myslím, že kdybych se s manželem dokázala intimně opět sblížit, přestalo by i jeho neustále napadání kvůli vymyšlené něvěře. Děkuji.