Dobry den, mam 26 rokov, dialkovo studujem na vyske, raz rocne chodim pracovat do zahranicia. Uz dlhsiu dobu, alebo mozno aj cely moj zivot ma trapi jeden moj problem, ktory som si ani nevedela zadefinovat. Som proste vztahovacna, ked komunikujem s ludmi, tak vnimam kazde jedno slovo. Ked sa mi nieco znepaci, hned to beriem na seba, rozmyslam, analyzujem, kde som urobila chybu. Velakrat si domyslam veci, ktore mozno ani nie su pravda, ale ja mam pocit, ze ano. Je to prejavom nizkeho sebavedomia? Som dost ticha, introvertna, cudzim ludom sa tazko otvaram… a neviem, ci sa mam snazit to zmenit, alebo to jednoducho prijat ako crtu svojej osobnosti. Aj pri komunikacii s vacsinou ludi som neustale pod sebakontrolou, kontrolujem si, co poviem, ako to poviem, spytujem sa, ci to bolo spravne… je to proste dost blbe. Neviete mi odoporucit nejaku literaturu? A da sa v tomto urobit nejaky viditelnejsi pokrok? Dakujem a prajem krasny den.
Milá Adélo, doporučuji knihy: Tibetská kniha o životě a smrti (nebo jinou knihu od Lati Rinpočhe), Osud jako šance, Život po životě, od Foučkové: Já jsem… Ohledně úmrtí blízkých osob by bylo dobré, poděkovat jim za to hezké, co jste prožili, nechat jim místo ve svém srdci a popřát jim štastnou cestu. Tyto věci je často lepší dělat s terapeutem než sama. Jsi-li z nedalake, můžeš mne kontaktovat. A zkopíruji tu pro tebe jednu alegorii, kterou mi kdosi kdysi poslal: > V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo: > – Věříš v život po porodu? > – Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se > připravili na to, co bude pak. > – Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? > – To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme > běhat po svých a jíst pusou. > – No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! > Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - > pupeční šňůra je už teď moc krátká. > – Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady > zvyklí. > – Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život > končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu. > – No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme > mámu a ta se o nás postará. > – Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být? > – No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec > nebyli. > – Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná > není. > – No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, > jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že tu jsme proto, abychom se vyvíjeli a vývoj nekončí…
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.