Starší dotaz #2027

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu.Byla jsem duševně založený člověk, kterému rodina byla svatá, vím, že jsem byla cítlivá a věci, které už měli jiní za sebou pro mě byli obtížnější, ale vždy jsem pracovala na tom, abych byla připravená a i když mi trvaly některé životní kroky déle, byla jsem o to šťastější a vděčnější za to , že mi to jde. Asi před rokem jsem potkala muže. Myslim, že jsem dělala věci, které jsem ani nechtěla, možná abych si dokázala, že můžu…Někde uvnitř jsem cítila, že na to nejsem připravená, nebo že to není člověk pro mě, ale z nějakého důvodu jsem si to nechtěla přiznat. Začala jsem si myslet, že je problém ve mě a navštívila jsem psycholožku, začali jsme společně vytahovat věci, které jsem měla dávno za sebou a byla jsem s nimi myslím srovnaná. Ponořila jsem se do toho tak, že jsem si uplně zamotala hlavu, poskvrnila vše co mi bylo svaté a co jsem v životě byla nesmírně vděčná. Duševní hygiena je něco co je mi momentálně vzdálené…mám v hlavě zmatek, jsem uplně jiná…nevím jestli tohle není svědomí a zda se to dá vrátit zpět. Můžete mi prosím poradit? Děkuji