Starší dotaz #2029

Dobrý den,žiji s přítelem,který měl v manželství dlouhodobé problémy cca 7let,žena si našla kamaráda,rok poté jsme se seznámili.Jeho dcera mě odmítá-13 let,syn ok-7.přítel,ikdyž máme něco naplánováno a dcera řekne,že mě nechce vidět okamžitě jede a mě nechá doma-samozřejmě pak dojde k hádce a já mám problém se s tím vyrovnat. Já pro přítele i jeho děti dělám max- budu se s ním stěhovat do vesnice,kde nyní děti žijí,pokaždé se o ně postarám,ikdyž jsou sami s přítelem. ten si nyní vymiňuje dny,kdy bude s dětmi sám- na přání dcery,já s tím nesouhlasím. Zastávám názor,že když naučí děti-dceru k respektu ke mě,tak to půjde,nechci po ní,aby mě milovala,pouze respektovala,že spolu žijeme. Samozřejmě,když mám jiný program,tak přítele spíš za dětmi posílám,ale nechci být vylučována striktně předem. Je nám oběma 40 a já děti vlastní mít nemohu,proto mě tohle vydělování bolí. přítel si to ve snaze být s dětmi neuvědomuje,já mu je nechci ani vychovávat,ani mu bránit v kontaktu s nimi,snažím se jim udělat u nás místo,ale ne pomyšlení,ani podlézání,dělám něco špatně? Stále se nemůžeme shodnout na přístupu k jeho dceři. de facto jediné hádky mezi námi jsou kvůli přístupu k dětem a tomu,že nevím,kde je vlastně mé místo,jestli až za 10 kupkami hnoje. Mirka