Starší dotaz #2034

Dobrý den. Nevím jak začít, takže se předem omlouvám pokud by to bylo nepřehledné a dlouhé. Je mi 23 let a několik let jsem se sebepoškozovala. Dělám to do dnes, ale už ne v takovém rozsahu. Důvod sebepoškozování? Různý… Nenávist k sobě a k světu, špatná nálada, deprivace, vztek, vnitřní bolest apod. Ano, v pubertě jsem uvažovala, že ukončím svůj život… Ted‘ na to také sem tam myslím, když mám deprivaci, ale jsou to jen myšlenky. Neudělala bych to. Také se bojím lidí. Bojím se s nimi komunikovat. Nejraději bych byla doma, než abych měla něco vyřizovat. Velký dav lidí mi nedělá zrovna 2x příjemně. Cítím se k ničemu, nic jsem nedokázala a myslím, že ani nedokážu s takovým přístupem jaký mám to půjde nejspíš těžko. Nálady se mi střídají. Jednou jsem v pohodě, komunikace není takový problém, cítím se fajn, ale vím, že zanedlouho příjde den, kdy zase budu brečet do polštáře, nebudu chtít nikoho vidět atd. Nevím co s tím. Chci se zeptat, jestli je to normální a toto prožívá více lidí a nebo se jedná o nějaký problém, který by se měl řešit. Předem děkuji za odpověď.