Starší dotaz #2067

Dobrý večer nevím čím mám začít , ale je mi 22 a bydlím stále s matkou a sestrou .Mám skoro tři letou dceru a už od počátku těhotenství jsem s matkou měla problémy.Nebo myslím že i dřív ale nebylo to tak važný,neo spíš šlo kdysi jen o mě.Celé těhotenství po mě matka řvala.Po porodu se to na chvíli zklidnilo ale pak to začlo zase , začla mi rozhodovat o výchově nakonec to zašlo tak daleko že mě dala na socialku uplně z nesmyslných důvodu že mi dcera v roce spadla z postele, komu se to nestalo?sama lezla jen sem ji nastačila zachytit.Začlo lítáním po policajtech a různé šetření jelikož matka uvedla že zanedbávám péči a chodim si v noci dom s dítětem a nestarám se a dalši nechutnosti………I když doktorka mi sepisovala papíry že je řádně oni postaráno a dcera prospívá stále dělala problémy, nakonec se chtěla soudit o předání dcery do její péče,Do toho slovní napadáni a nějaké výhružky, a řeči že doma kradu a došlo to až na nějakě to napadeni z matčiny strany,pak i několikrát řekla že jsem pro ni umřela a nejsem její dítě a kolikrát to tak i vypadá.Nakonec sem musela svolit natož e jí bude vídat kdy si řekne a mívat ji jak chce, řekla si termíny a skrz prázdniny a vše sme musleli sepsat a podepsat u sociální pracovnice.když sem byla doma , byla tam snama babička a hlídala mě celou dobu co sem byla sama doma zda něco nekradu a co dělám, pak si zacli zamykat pokoje abych tam ani nechodila.Pak jsem to už nesnesla a odstěhovala se teď už z byvalim přítelem do podnajmnu.I tam mi matka chodila dělat několikrát scény na celej barák že to pak nefungovalo ani ve vztahu a vratila sem se domů.Chvíli byl opět klid, ale dnes uz je to stejně. Jen hádky , urážky a nejem z matčiny strany i ze strany mé 15ti leté sestry.Když jsem sami doma je sprostá nic nedělá a ještě lže hází na mě různý věcí a já dostávám seřváno jen tak protože ona si něco vymýšlí.Nedávno jsem porodila druhé dítě které jsem dávala do adopce jelikož naší řekli bude s jedním bydlet u nás nebo jdi na ulici se dvěma, takže sem něměla na výběr, bylo strašně těžký se stim smířit a už i to mě zlomilo psychicky,vím že postavením před takvé rozhodnutí jí nikdy neodpustím. I nařkli mockrát z toho že dceru mlátím jenom tak že mě to baví, už jí ani na zadek dát nemuzu když neposlouchá , a dost poslouchat přestala ptz matka říká co smím co nesmím ja zakážu ona povolí.Nikdy bych dceru nemlátila jenom tak jak tvrdí je to moje všecko, vlastně se už nestýkám ani s okolím díky své rodine.Nastupila sem dálkově na školu a slyším třeba že se tupá a idiot a kazdej si to mysli a špína a další věci.Začla sem mít strašný změny nadlad, chvilku mi bolo fajn a zniceho nic smutná protivná nervózní.Zacli se mi třást ruce, ňákou dobu sem nemohla pozřít ani kousek jídla vše mi páchlo, teď jezdím víkendy za přítelem a vždy když se mám vracet dom začnu břečet dělá se mi strašně zle a tři dny mi trvá něž se zklidním a nebrečím po doma.Je mi kolikrát na zvracen neustála zima a motání hlavy a další prolemy.Proto bych chtěla poprosit o radu ptz už jsem opravdu nadne.Co mám dělat zda je nejlepší se odstěhovat nebo pokaď zůstanu může se ten stav stupňovat?