Starší dotaz #2070

Dobrý den, je mi 18 let a už 5 let mám prokázanou neuroboreliozu. Ještě když jsem ji neměla, nebo se mi neprojevovala, tak jsem byla celkem dost aktivni vrámci sportu, škola mi nijak nevadila, společenská jsem byla vrámci mezí. No od té doby jsem se dost změnila, sporty dělat nesmím, vrámci časté nemocnosti se mi hodně špatně doháněla škola. Byla jsem léčena dvakrát na tuto nemoc, roku 2006 a 2011. Celkově jsem kvuli tomu v nemocnici byla víckrát a vždy se tam ke mne chovali naprosto příšerně, takže od té doby jsem se naprosto skvostně naučila nebát se pohádat o věc o kterou mi jde. Bohužel jsem zjistila, že tahle nemoc se u nás léčí jen na oko, takže léky které potřebuji musím shánět z Německa. Vrámci rodiny mám pouze matku a sestru. Když si potřebuji "postěžovat" a začnu o něčem mluvit, matka mne naprosto nevnímá, jelikož celé léta jsem akorát já naslouchala jejich stížnostem a radila jim. Jenže poslední dobou je toho na mne moc, jediná podpora z rodiny je vrámci léčby, že se mi matka pokouší s ní pomoci. Ale po psychické stránce se nemám komu svěřit, vždy jsem si se vším poradila sama, ale ted už to prostě nezvládám. Pořád se tvářím mile, snáším řeči o tom, že vypadám většinou moc dobře na to jak tvrdím, že mi je špatně, nebo jak mne všichni obdivují, že to takto zvládám s klidnou hlavou. Jenže já to nezvládám, školu dělám ted individálně, většinu dne mi je na zvracení, bolí mne hlava nebo třeba ted poslední dobou se mi ozval zánět močových cest a omdlívám z bolestí. Nezvládám se učit, do hlavy mi to nejde, když jsem většinu času doma, chodím akorát ven se psama, a prostě když se snažím učit, tak si jen čtu poznámky, ale vůbec nevím, jak to do té hlavy narvat, abych to alespon do zítřka nezapomněla. Posledních pár dnů se utápím už v myšlenkách, že tu školu vzdám, nebo ji znovu přeruším na rok, ale čeho tím docílím, pomůžu tomu nějak? Minulý rok, když jsem se musela rozhodnou přerušit školu, tak jsem se s tím strašně dlouho vyrovnávala, mohla jsem už tento rok maturovat, nebýt téhle nemoci mohla jsem studovat, mít k tomu brigádu, kterou bych si vydělala na studium vysoké školy v Praze a ještě dělat nějaký sport co mne baví a místo toho je ze mne klepající se troska, která neví co má dělat. Děkuji, alespon za to, že vím, že si to někdo přečetl.