Starší dotaz #2093

Dobrý den, cca před 3 lety jsme se s manželem rozhodli na rozchodu s tím, že spolu budeme (zkusíme) formálně dále žít kvůli dětem. Bohužel, to se nám nepodařilo a po půl roce se manžel odstěhoval. Neshody v manželství trvaly již předtím delší dobu a primárně se týkaly výchovy dětí. Snažila jsem se je však řešit mimo děti, takže z pohledu dětí vypadal náš vztah v pohodě. S dětmi jsme se snažili mluvit, ujistili je, že z naší strany se nic nezměnilo a spolu dále kvůli nim komunikujeme přátelsky atd. Syn (nyní 14 let) se s tím celkem vyrovnal, dcera (nyní 11 let) se zdá, že vůbec. Primárně také proto, že po odchodu manžela jsem "přitáhla šrouby" a nastavila trochu jiný režim (úklid, povinnosti, bodovací systém). Problém je, že když jsou s manželem, tak tam stále trvá ta anarchie, která byla hlavním problémem v manželsvtí a mohou si dělat co chtějí. Dcera pak strašně vyvádí, když se vrátí domů a "musí" si čistit zuby, vyměnit oblečení, uklidit pokoj, učit se nebo nesmí na počítač. Navíc argumentuje tím, že když si táta nečistí zuby, proč musí ona. Manžel dříve na ně občas houknul, ale nyní řekne, že když je vidí jen pár dní v týdnu, že si tyto dny nebude kazit disciplinou a není s ním řeč. Výsledkem je, že dcera se ke mně chová opravdu příšerně, uráží mne slovně, křičí, kdykoliv jí nepovolím něco, co chce. Navíc třeba schválně nenapíše ani čárku do testu ve škole, aby dostala pětku. Snažila jsem se s ní komunikovat, popovídat, vysvětlit. Ale jeden den je příjemná a pak něco po ní chci, něco jí něco nedovolím a už zase vylítne a situace je zde nanovo. Vyhrožuje, že se bude stěhovat k manželovi, že ten je spravedlivý, že jí nechá na počítači, kdy ona chce. Už jsem z toho opravdu zoufalá. Dříve jsme si hodně rozuměly a byly si strašně blízko. Syn nyní kolikrát ke mně přijde po jejím výstupu a obejme mne. Sám asi cítí, že mi dcera ubližuje. Vím, že mne "trestá" za rozpad jejího ideálního světa, ale on nikdy nebyl ideální, to jen já jsem ho léta držela bezkonfliktní, protože nemám ráda hádky, takže jsem děti tohoto ušetřila. Ještě navíc jsem si v poslední době našla přítele, což samozřejmě chování dcery ještě zhoršilo. S manželem jsem opakovaně mluvila, ale je to zbytečné. Je mi 41, manželovi 53 (je Brit). Děkuji předem za odpověď. A.