Starší dotaz #21

Dobrý večer. Omlouvám se, že Vás obtěžuji, ale snad mi poradíte. Studuji prvním rokem na vysoké škole, vybrala sem si dost náročný, ale i velmi lukrativní obor a bydlím se svými rodiči. Zde nastává kámen úrazu. Jsem jedináček, první člověk v rodině na vysoké. Bohužel jsem nedala žádnou zkoušku na první termín, ač jsem se učila opravdu svědomitě. Mí rodiče to nezvládli a nastalo psychické vydírání: Proč chodím na takovou školu, co ze mě bude, ať se podívám na ně, jak dopadli, že nic nedělám, že mě ještě stále živí a že jsem jim tedy zavázaána a povinna plnit jejih přání. Co se týče toho živení, mohu jen napsat, že od začátku semestru mám dobrou brigádu a tudíž se živím sama, snad kromě elektřiny a užívání jejich bytu, to jim ani nepřipomínám. Dnes jsem to opravdu nezvládla a šla se svým přítelem na procházku, co jsem ovšem neměla dělat, protože večer nastalo opravdové peklo…Matka pronesla skrz zuby, kdy se jako míním učit…Nereagovala sem a ona to pronesla hlasitěji, abych zareagovala a ona se mohla do mě pustit, tak sem ji odpovedela, že sem se učila celý den…samozřejmě sme se pohadali a matka začal brečet. že co ze života má, že sem jí ho zkazila a že já si ho skazím taky, když nebudu mít titul. Nezkazím, vím to, protože život má každý takový, jaký si ho udělá…Pochopila sem, že můj žebříček hodnot je jinde, ale oni o tom nechtějí ani slyšet.Samozřejmě mě tato hádka rozhodila natolik, že nejsem schopna se učit a pokud v úterý zkoušku neudělám, tak se asi půjdu někam zahrabat, než jít domů. Vím, jaké řešení by tato situace měla a to odstěhovat se pryč. Bohužel přítel také bydlí v podnájmu, takže to nejde,jsme ale domluveni, že od září si najdem něco sami a pak že půjdu. Nechci ale rodičům ublížit, když mají jen mě, ale čeho je moc, toho je příliš…Sliby, že už nikdy mi nic o škole neřeknou, jsem slyšela už tolikrát…Poraďte, prosím, co dál…Děkuji mnohokrát