Starší dotaz #2103

Dobrý den, můj problém není ničím vyjímečný. Klasický manželský trojúhelník. Před třemi lety jsme se s kolegou z práce do sebe zamilovali. Předtím jsme několik let byli opravdu dobří kamarádi a když tak vzpomínám, jiskra přeskočila již při prvním setkání. Naše manželství nebyla špatná, můj manžel je hodný, pracovitý člověk a já si ho vážím. Máme již dospělé děti. Ale taková ta vášeň po 20 letech manželství je pryč. Přítelova manželka od něho před pěti lety odešla k milenci, ale její přítel děti nepřijal a ona se vrátila domů. Myslím, že toto byl pro mého přítele zlom, kdy si manželky přestal vážit a vzal ji zpět jen kvůli dětem. Po půl roce našeho vztahu jsme odešli od svých partnerů a bydleli spolu. Ale, bohužel, manželka opět využila děti a on se vrátil domů, já k manželovi. V té chvíli si člověk říká, je konec, už ho nechci ani vidět. Uběhl nějaký čas, v práci jsme se vídali, ale popravdě, vyhýbali jsme se jeden druhému. Až jednou se mi přiznal, že mě stále miluje, že byla chyba se rozejít, doma to stejně nefunguje atd. Ano, nejsem naivní mladá holka, ale i od jeho přátel slyším, že se trápí a že mu chybím. On mě taky, taky ho stále miluji, ale nechci už zažívat nervy jako dřív. Občas si zavoláme, jdeme na oběd, dokonce i mluvíme o svých pocitech. Tvrdí, že není šťastný, že mu chybím. Někdy jsem silná a říkám si, ať si žije tak jak chtěl, někdy jsem "na hadry", jaké mi je smutno. Prosím, poraďte, co dělat, bez sebe nemůžeme být a spolu také ne. Kromě dětí hrají roli i majetkové záležitosti. Vím, že není jednoduché udělat tlustou čáru a začít žít jinak, v podstatě začínat s ničím. Děkuji za radu Táňa