Starší dotaz #2132

Dobrý den moc vás prosím o nějakou radu. Prožívám druhé nejhorší období v mém životě hned po rozvodu rodičů. V září jsem nastoupila do 1. ročníku na lékařskou fakultu, od té doby prožívám strašné stavy, trpím depresemi, neustále brečím, nemám vůbec žádnou energii a učení je tolik, že nevím co dřív. Každý den, když přijdu ze školy se učím až do jedenácté, dvanácté večerní hodiny. Neustále si kladu otázku, jestli mně to za to stojí a aby toho nebylo málo jsem na koleji, kde se nedá spát, nemám tu žádné kamarády,jsem typ člověka, který je nedůvěřivý a trvá mu dlouho než se s někým spřátelí, moje spolubydlící skoro nemluví a přehlíží mě a jsem opravdu daleko od domova.Cítím se, že jsem na všechno sama, strašně se mi stýská po domově a celou školu psychicky nezvládám.Zjistila jsem také, že se na povolání doktorky ani nehodím, protože nejsem dostatečně průbojná a nerada někomu říkám co má dělat. Myslela jsem si, že to po dvou měsících bude lepší, ale nic se nezměnilo ba naopak nezvládám se učit a to mě opravdu stresuje, na střední škole jsem byla premiantka a teď jsem jedna z nejhorších. Zvažuji, že bych zkusila přijímačky na jiný obor na zdravotnického záchranáře, chodila jsem na zdravotní školu a záchranařina byla vždycky můj sen. Pochopila jsem, že medicína pro mě není, mám obrovskou chuť jet domů a už se na ni nevrátit, ale problém je, že nevím jestli toho nebudu litovat. Abych se přiznala na medicínu jsem šla proto, aby na mě byla mamka pyšná a protože mě táta neustále shazoval, že se na vysokou ani nedostanu a když jo, tak že to stejně nezvládnu. Teď nevím co mám dělat, studium je hodně drahé a mamku stojí hodně úsilí, aby jsem to nějak utáhli, nevím jestli by mě táta podporoval i na jiné škole, když bych teď skončila. Nechci mamku zklamat, ale nemám vůbec sílu a ztratila jsem své zapálení do zdravotnictví a to mě velmi mrzí. Dříve jsem nosila barevné oblečení a všude jsem měla znak červeného kříže a nyní chodím pouze v černé barvě, nemám chuť se česat ani nějak jinak upravovat. Neustále přemýšlím nad školou a nedokážu vnímat ostatní lidi, jako dřív, přijde mi, že poslední dva měsíce pouze přežívám a mým velkým přáním je, abych třeba onemocněla a nemusela chodit do školy a moje trápení skončilo.Navíc mamka, když se jí ptám co mám dělat,tak mi říká tak tu školu vzdej, ale vzápětí zase říká musíš to vydržet, co by jsi teď doma dělala, práce žádná není. Nedokážu udělat to rozhodnutí a se školou skončit.Bojím se, že se na jinou školu nedostanu. Potřebuji od někoho poradit, co mám dělat. Mám pocit,že už to nevydržím. Na střední škole jsem navštěvovala psycholožku, protože jsem nikdy nezapadala do kolektivu a nedokázala jsem veřejně vystupovat před lidmi. Jsem hodně nevyrovnaná a potřebuji ventilovat své problémy, ale nemám komu, jsem opravdu zoufalá a proto se obracím na Vás a uvítám každý Váš názor. Předem děkuji za odpověď. Na shledanou.