Starší dotaz #2201

Prosím o radu, názor. S přítelem jsem dva roky, oba rozvedení, oba děti ve střídavé péči po týdnu. Jsme z jiného města a společný život zatím není možný. Náš vztah funguje týden spolu – bez dětí, týden bez sebe – s dětmi. V poslední době mi tento způsob vztahu přestává vyhovovat, chci úplnou rodinu pro děti a vztah každodenní se vším všudy, ten náš posunout dál. Do toho začínám mít pocit, že se chce vrátit k bývalé ženě. Tvrdí, že ne, že mě miluje, je ke mně pozorný, pomáhá mi, ale všímám si drobností (v týdnu, kdy nemáme děti za nimi k bývalce často jezdí, teď si od ní přinesl cukroví, přestože já zajistila spoustu, nechá si bývalku půl dne v domě hlídat syna a diví se, že se mi to nelíbí, řeší její práci, všechno dětem platí přestože ona má vysoké alimenty, tvrdí, jak se změnila k lepšímu, dosud mě s ní neseznámil, ve všem jí vyhoví atd). Samozřejmě moje nespokojenost s tímto stavem začíná ovlivňovat náš vztah, přítel moje pocity nechápe a tvrdí, že chce být se mnou a až zajití společné bydlení, chce si mě prý vzít. Nevěřím mu a mám takový zvláštní vnitřní pocit, že budu vždy ta druhá, protože spolu děti nemáme a nikdy mít nebudeme. Ona je matka jeho dětí a bude pro něj vždy asi znamenat víc. Nevím, zda své pocity nejistoty potlačit a užívat jinak pěkného vztahu s tím co je, nebo je brát vážně a raději hledat plnohodnotný vztah jinde.