Starší dotaz #2206

Dobrý den.Rozved jsem se kůli jiné ženě která mě po určité době nechala.Litoval jsem toho ale vrátit už to nešlo.Další tři vztahy mi taky nevyšli.Mojí vinou.Pořád jsem utíkal k bejvalé rodině ale ta mi dávala najevo že už o mě nestojí.Mám ale jiný problém.Nazval bych ho výkyvy pocitů nebo nálad jak chcete.Asi poslední rok se rozbrečím při sledování dojemnýho filmu nebo vzpomínce ale nevím proč.Prostě to přichází úplně samo.Snad podvědomě jim závidím to štěstí.Spustí se to jak rýma. Často se dostávám do stavu kdy už nevím kudy kam.Chci si vzpomenout na něco pěknýho co mě čeká třeba příští den ale nic mě nenapadá a tak se sám sebe ptám proč jsem vlastně tady,co múžu ještě čekat.Odpověd je nic.Jsem strášně sám a toho jsem se vždycky bál.Vím že ostatní lidi maj daleko větší trápení,jsou na tom daleko hůř.Ale já tohle překonat nedokážu. To jsem ještě jednou já.Ještě jsem chtěl říct že nemůžu koukat na psychologický filmy ve kterých hlavní hrdina umírá.Myslím úmírá na nějakou nemoc,ne když ho zabijou,a loučí se s ostatními.Při romantických se mi hrnou do očí slzy a nevím proč a při výše jmenovaných, když vidím v mým životě jen pusto a prázdno, ztrácím sílu TU být taky.Děkuju za odpověd.Fredy.