Starší dotaz #2244

Dobrý den, hodně dlouho jsem se rozmýšlela zda mám napsat či ne. Nevím jak přesně popsat to co mě trápí. Jde to jedním slovem-žárlivost.Ale je to tak zamotané a složité.Jsme s přítelem dva a půl roku.Nesmírně mnoho pro mě znamená.Ale posledních pár měsíců jsem na něj jako na psa. Začala jsem na něj neoprávněně žárlit. Ale v takové míře, že to neobtěžuje jen jeho, ale i mě. Nevím co sama se sebou a bojím se, co zase vyvedu při příští scéně, kterou stropím. Ať se kolem něj vrtne jakákoliv žena, už si domýšlím, jak je krásná a co všechno by spolu mohli mít a kdesi cosi. Neustále ho podezírám, že si píše s někým jiným. Mám chvíle, kdy mě ovládne nepřekonatelná chuť prolézt mu mobil, mail, histroii prostě vše. Dvakrát jsem to nezvládla a podívala se mu do mailu. Pak jsme brečela jak malá holka a strašně mě to mrzelo. Stal se pro mě jediným smyslem života. Když si vyjde s kamarády ven, tak mu dělám peklo (ale přitom nechci a rozumově si to snažím zakázat,avšak marně). Když si někam vyjdu já, on je vpohodě a domluví si též něco svého. Ale zjistila jsem, že jakmile vyjdu ven s kamarádkmi, tak mě nebaví poslouchat různé tlachání a rádoby vtípky. Opravdu velmi se snažím to přemoct a bavit se, ale nejde to. Moje fantazie a paranoa začnou pracovat a celý večer jde do kytek. S tím že ještě udělám peklo i jemu. Vím, že je to má chyba a velmi mě mrzí, že takhle ničím náš vztah, ale nevím co s tím, jak se zachovat ve vyhrocených chvílích. Snažím se vždy počítát do pěti než něco řeknu. Ale nepomáhá, skoro vždy na něj vyštěknu něco co rozpoutá hádku. A pořád dokola. Děkuji předem za odpověď a za Váš čas.