Starší dotaz #2246

Nikdy jsem s nikým o tomto problému nemluvila a zatím se na to ani nechystám, proto jsem zvolila možnost se alespoň takto anonymně "vykecat". Tak tedy k věci. Opravdu strašně nesnáším mimina, je to čím dál horší. Dost mi to znepříjemňuje život, když např. jedu v metru a nastoupí žena s kočárkem, okamžitě začnu pěnit a skřípat zuby, jak si představuju, co všechno bych tomu dítěti udělala. Ty představy mi dělají skoro až fyzicky dobře. Kdybych někdy do rukou dostala nějaké mimino, vím na 100%, že bych mu musela ublížit. Týká se to jen dětí do cca. 2-3 let, od tohoto věku mi děti přestávají vadit.Vůbec nechápu, kde se ve mně tohle bere. Hledala jsem nějaké příčiny, ale nic z toho na mě nesedí, např. já sama jsem měla hezké dětství, nikdo mě netýral, nešikanoval… Podle testů jsem prý nadprůměrně inteligentní, studuju na UK, mám dost kamarádů, v kolektivu jsem oblíbená, s rodiči vycházím dobře. Jen tohle mi vrtá hlavou. K psychologovi nechci, nedovedu si představit, že bych někomu do očí řekla to, co jsem napsala tady, bojím se, že by mě asi rovnou zavřeli do blázince. Nevíte, čím by to mohlo být nebo jak se toho zbavit?